Sagrada Família v Barceloně se blíží k dokončení v roce 2026 – po 144 letech stavby

Stavba Barcelony – Sagrada Família – je jedním z nejpodivnějších a zároveň nejvěrnějších příběhů architektury všech dob. Když 19. března 1882 biskup Urquinaona položil základní kámen, nikdo nečekal, že tento kostel bude stavět déle než život jedné generace. Dnes, po 144 letech, je téměř hotový – a jeho dokončení je naplánováno na rok 2026, sto let po smrti jeho génia, Antoniho Gaudího. Stavba, která začala jako skromný projekt katolického spolku, se stala symbolem města, magnetem pro tři miliony návštěvníků ročně a zároveň největším technickým a duchovním výzvou 20. a 21. století.

Od Villara k Gaudímu: Když se architektura změnila navždy

Původní návrh navrhl Francesc de Paula Villar, který plánoval klasický neogotický chrám s letadly a špičatými věžemi. Ale v roce 1883, když Gaudí převzal vedení, všechno se změnilo. Nejprve jako jen drobný úpravář, pak jako mystik, který věřil, že architektura by měla být odrazem Božího stvoření. Gaudí odmítl přímé kopie gotiky. Místo toho vytvořil svět, kde sloupky připomínají stromy, klenby jsou jako korunky, a světlo prochází skleněnými okny jako v pralesích. Kostel měl mít 18 věží – 12 pro apoštolů, 4 pro evangelisty, jednu pro Pannu Marii a nejvyšší, 170 metrů vysokou, pro Krista. To byl jeho plán. A on ho nikdy nedokončil.

Poslední věž, kterou Gaudí viděl – a ta, kterou neviděl

Gaudí se věnoval projektu 43 let. Od roku 1914 žil v kostele, spal na podlaze v kryptě, jídlo přinášeli mu věřící. V roce 1925 dokončil věž svatého Barnabáše – jedinou, kterou uviděl. Dva roky poté, 10. června 1926, zemřel po dopravní nehodě. Lidé ho poznali jen jako starého, špinavého muže, který chodil po ulicích s rukama v kapse. Nikdo nevěděl, že je tvůrcem největšího díla své doby. Jeho nástupce, Domènec Sugranyes, pokračoval v práci, ale nebyl Gaudí. A pak přišla válka.

1936: Když se zničilo všechno, co se dalo

Během španělské občanské války, v roce 1936, anarchisté z Iberské federace anarchistů vtrhli do kostela. Zničili Gaudího původní plány, modely, fotografie – všechno, co mohlo pomoci pokračovat. Bylo to jako spálení knihy, která obsahovala návod na stvoření. Přežila jen několik kousků, některé z nich byly nalezeny v odpadu. Rekonstrukce trvala 16 let. Až v roce 1939 převzal vedení Francesc de Paula Quintana, který začal znovu sestavovat kostel jako skládačku z kousků, které zůstaly.

Od 1950 do 2026: Když se technologie stala novým křížem

V 50. letech byla dokončena křídla Narození, v 80. letech začala stavba Fašády utrpení – temnější, drsnější, větší. V 90. letech se do stavby zapojily počítače. Lidé, kteří dříve pracovali s kamenem a houbou, teď používali 3D tisk a CAD. Dnes se věže staví z předem vyrobených kamenů, které jsou přesně navrženy počítačem podle Gaudího návrhů – které se dnes znovu objevují v digitálních archívech. V roce 2005 byla část stavby, kterou postavil Gaudí, uvedena na seznam UNESCO světového dědictví. V roce 2010 ji papež Benedikt XVI. vysvětil na minor basilica – menší baziliku. Ale nebyl to konec. Zbývá šest věží. A stále stojí před námi otázka: Je to stále Gaudího kostel?

Je to Gaudího dílo – nebo jen jeho stín?

Kritici říkají, že moderní stavba je příliš technická, příliš dokonalá. George Orwell ji nazval „jedním z nejkrásnějších a nejhroznějších budov na světě“. Někteří obyvatelé Barcelony se stěžují na turistický tlak – každý den tady je 10 000 lidí. Někdo říká, že se z kostela stala atrakce, ne místo modlitby. Ale kdo se podívá dovnitř, kde světlo padá na kamenné stromy, kde každý sloup má jiný tvar a každá okna vytvářejí jinou barvu – ten pochopí, že to není jen architektura. Je to modlitba ve formě kamenů. A i když se dnes používají roboti a laserové měření, cíl je stejný: vytvořit prostor, kde člověk cítí, že je větší než sám sebe.

Co ještě zbývá? A kdy bude hotovo?

Zatím dokončeno je 12 z 18 věží. Zbývají věže evangelistů a poslední, nejvyšší věž Krista. Práce na ní začaly v roce 2021. Výstavba stojí přibližně 25 milionů eur ročně – peníze přicházejí z vstupného, darů a návštěvníků. Pokud vše půjde podle plánu, v roce 2026 bude kostel dokončen – právě sto let po smrti Gaudího. Někteří odborníci ale varují: „Pokud se něco pokazí, nebo se zastaví financování, může to trvat i do roku 2027.“

Proč to všechno děláme? Proč 144 let?

Protože Gaudí nechtěl jen kostel. Chtěl příběh. Příběh, který přežije smrt. Příběh, který bude předáván z generace na generaci. Dnes už nebudují lidé kostely. Ale v Barceloně někdo stále kladl kámen. A to je přesně to, co dělá tuto stavbu tak zvláštní. Není to jen budova. Je to věra, která neumřela.