Interaktivní mapa ČHMÚ ukazuje, kde teď nejlépe rostou houby

Když zaprší a pak se oteplí, houby vyrazí. ČHMÚ to nově ukazuje v reálném čase

Houbařský instinkt zná každý: po vydatném dešti pár dnů počkat, a pak hurá do lesa. Teď k tomu přibyl přesnější kompas. Český hydrometeorologický ústav spustil interaktivní mapa, která na základě naměřených dat odhaduje, kde se právě sešly ideální podmínky pro růst hub. Místo lovu naslepo tak dostáváte jednoduchý přehled po celém Česku.

Mapový model vychází z indexu API30 – ukazatele, který sleduje nasycení půdy vodou z posledních třiceti dnů. K tomu ČHMÚ přidává průměrné teploty z předchozího týdne. Kombinace vlhké půdy a mírného tepla je pro většinu druhů jako startovní pistole. Když to přeženeme: moc horka a vlhko rychle mizí, moc deště a půda se sice nasytí, ale houby potřebují ještě pár dnů ustáleného tepla, aby prorazily na povrch.

V praxi to znamená jednoduché pravidlo: nejlepší sezóna bývá 7–10 dnů po souvislejších srážkách, pokud nepřijde tropický žár. Přesně na to model míří. Data se průběžně aktualizují a mapa tak reaguje na změny počasí během dnů, ne týdnů.

Podle posledních výstupů se teď nejvíc daří jihu a středu Čech – a to včetně prstence lesů kolem Prahy. Na Moravě jsou dobrá místa spíš ostrůvkovitá a drží se hlavně tam, kde se srážky držely déle a půda nestihla vyschnout. Rozdíl dělají i lokální bouřky: jedna vesnice je „zelená“ a o pár kilometrů dál už je les suchý.

Pro ty, kdo sledují počasí dlouhodobě, nejde o revoluci v principu, ale v přehlednosti. Mapu zvládne číst každý – žádné složité grafy. Vidíte zbarvení okresu, sahnete po košíku a víte, jestli vyrazit blíž, nebo si naplánovat výlet o kus dál. Stačí si hlídat dvě věci: jak je nasycená půda a zda poslední týden nepřeháněla vedra.

Mykologové potvrzují, že letošní brzký podzim je výjimečně štědrý. V lese jsou teď nejčastější bedly a klouzci, ale objevují se i hřiby smrkové. Platí i obvyklé terénní tipy: hrany lesů, mechaté části stinných smrčin, březové okraje pro kozáky, listnaté lesy po deštích pro křemenáče. Na jihu Čech fungují i smíšené porosty, kde vlhkost v půdě drží déle.

Proč mapa řeší i horko? Protože extrémní teploty dělají z půdy vysavač. Vlhkost se odpaří dřív, než houba stihne vyrůst. Po vedrech navíc horní vrstva půdy „zkrustovatí“ a mycelium to má těžší. Naopak delší, mírnější deště, i když jsou na radaru méně nápadné, bývají pro houby lepší než jedna mohutná průtrž.

ČHMÚ dlouhodobě nabízí i další „praktické“ mapy pro pobyt venku: aktivitu klíšťat, komárů a pylové zpravodajství. Společně pokrývají důležité detaily, které ovlivňují, jak si den v přírodě užijete. Houby jsou nově přidaný kousek skládačky, který krásně sedí do české reality – do lesa chodí s košíkem minimálně jednou ročně víc než dvě třetiny lidí.

Jak mapa funguje a jak z ní vytěžit maximum

API30 sleduje „paměť“ půdy na vláhu. Nepočítá jen poslední liják, ale to, jak se srážky kumulovaly v uplynulém měsíci. Krátké, prudké přeháňky dá půda rychle pryč, zato vytrvalé deště se v indexu projeví silněji. Když API30 ukazuje vyšší nasycení a zároveň teploty posledních 7 dnů nejsou tropické, máte téměř jistotu, že se houbařské okno otevřelo.

Při čtení mapy myslete na dvě vrstvy: kraj a mikroklima. Mapa vám vybere regiony s nejlepší šancí. V terénu ale rozhodují detaily – stín, svah, typ lesa a to, jestli vítr nevysušuje horní vrstvu půdy. Na severních svazích a v údolích se vláha drží déle, na jižních je po dvou dnech sucho.

Jak si to přeložit do plánu na víkend? Pokud mapa „svítí“ pro střední Čechy, nemá smysl jezdit do hor jen proto, že tam obvykle rostou hřiby. Jeďte tam, kde jsou letos lepší podmínky, a hledejte porosty, které udrží vláhu – smrk s mechem, bučina s hustým opadem, březové lemy po dešti. A jděte brzo ráno: les bývá vlhčí a houby nejsou přeschlé.

Zároveň je fér říct, co mapa neumí. Nepředpoví vám konkrétní paseku, neukáže „tajné fleky“. Je to meteorologický nástroj, ne sbírka souřadnic. Bere velká území a dává pravděpodobnost, ne garanci. Vždycky rozhodne posledních pár metrů v lese – ticho, stín a vlhko versus suchý hřbet s prořídlým porostem.

Na sociálních sítích teď kolují úlovky na kila. Je to hezká vizitka sezony, ale má to i stinnou stránku. Lékaři hlásí víc otrav a policie víc výjezdů kvůli zbloudilým houbařům. S víkendovou vlnou návštěv jde nahoru i nepořádek u silnic a po lesních cestách. Pokud chcete, aby mapa pomáhala i za rok, chovejte se v lese jako doma – ale doma po sobě taky nenecháváte pytle od odpadu.

Rychlá připomínka k pravidlům vstupu do lesa: pro osobní sběr je u nás les otevřený skoro všude. Výjimky jsou oplocené porosty, místa s probíhající těžbou a vybrané úseky vojenských prostor. V chráněných územích se řiďte cedulemi – někde se musí zůstat na cestě, jinde je sběr omezený úplně. Jestli si nejste jistí, otočte to – pokuta a rozdupání citlivého biotopu za to nestojí.

Co sbírat teď? Bedly (Macrolepiota) v lesích i na mezích, klouzci (Suillus) ve smrkových a borových porostech, hřiby (Boletus) po několika vlhčích dnech v listnatých i smíšených lesích. Platí klasika: berte jen to, co stoprocentně poznáte, a ideálně mladé plodnice bez červivosti. Slizké klobouky klouzků lehce stáhněte, bedly dobře tepelně upravte.

Naopak hlavní rizika: záměna muchomůrky zelené (Amanita phalloides) za žampion (pečárku), nebo muchomůrky panterové za „bedlu“. Muchomůrka zelená má bílé lupeny a prsten, u žampionu jsou lupeny růžové až hnědé. U panterky varují bílé bradavičky a rýhovaný lem klobouku. Když si nejste jistí, nejezte to. A nespoléhejte slepě na mobilní aplikace – fotku může vyhodnotit špatně.

Co dělat při podezření na otravu? Nečekat, volat 155. Nevyvolávat násilně zvracení, nepít alkohol „na zředění“. Uchovejte zbytky hub, zbytky jídla nebo nečisté nádobí – pomůže to při určení toxinu. U muchomůrky zelené se příznaky často objeví až po 6–24 hodinách (bolest břicha, zvracení, průjem), kdy už je zle. Včasná pomoc zachraňuje játra i život.

Policie připomíná i druhý evergreen: ztracení houbaři. V lese si hlídejte baterii, mějte nabitý mobil, pití a lehkou bundu. Sdílejte polohu s blízkými, dejte vědět, kam jdete, nechoďte po tmě bez čelovky. Silnice neblokujte chaotickým parkováním u lesních vjezdů – může tudy jet technika nebo hasiči. A pokud zabloudíte, netoulejte se dál bezcílně: zůstaňte na místě a volejte pomoc.

Mapu využijete i pro plánování víkendu dopředu. Podívejte se, kde se drží vlhkost, a porovnejte to s předpovědí teplot. Když vidíte, že v pátek a sobotu bude kolem 18–22 °C a v kraji hlásí vyšší nasycení půdy, připravte košíky. Pokud má přijít horko a sucho, jeďte dřív a hledejte stinná místa, kde se vlhkost drží nejdéle – severní svahy, údolí s potokem, porosty s hlubokým opadem.

Je fér zmínit i dopad počasí posledních let. Dlouhá sucha střídají krátké přívalové deště. Na houby to není ideální, protože půda nestíhá vodu nasát rovnoměrně. V takovém režimu je „okno“ růstu krátké a snadno ho propásnete. Právě tady dává smysl nástroj, který včas ukáže, kde se vlhkost udržela a kde už je po radosti.

Jak z jedné houbařské mapy vytěžit víc? Spojte ji s osobní zkušeností. Když víte, že na vašem oblíbeném místě drží déle vlhko po severním větru, je to bonus. Když víte, že paseka v údolí vysychá pomalu, zamiřte tam jako první. Mapě věřte, ale v lese dejte šanci i vlastnímu nosu – cítíte v mechu chlad a vlhko? To je přesně to, co chcete.

Ještě pár praktických drobností, které dělají rozdíl:

• Nenoste houby v igelitu. Zavřené se zapaří a rychle se kazí. Košík nebo prodyšná taška je nutnost.
• Netrhejte plodnice i s podhoubím. Opatrně je vykroutit nebo odříznout nožem stačí. Mycelium zůstane a poroste dál.
• Neseberete-li plodnici, nešlapejte po ní. Staré houby jsou potrava a semeniště lesa.
• Nesušte houby na přímém slunci v autě. Lepší je síto na větraném místě, případně sušička při 40–50 °C.
• Nejezdit do lesa „na blind“ po noční bouřce. Počkejte pár dnů; mapa napoví, kdy nastal správný čas.

Pro rodiny má houbaření ještě jednu výhodu: děti se hýbou venku a učí se poznávat přírodu. Myslete ale na bezpečnost. Děti nenechávejte pobíhat daleko, naučte je držet se cesty a poznat značení. A z „dětských úlovků“ vařte jen to, co jste sami ověřili – dětská zvědavost a jedlé sbírání nejdou vždy dohromady.

Když to shrneme do jedné věty: mapa s API30 ukáže, kde je vlhko a kde nebylo vedro, a vy pak v terénu hledejte stín, mech a humus. Teď navíc vyhrávají regiony, kde zářijové deště byly vydatné a vítr nebyl příliš suchý. Jih a střed Čech jsou dobrá sázka, ale i na Moravě se najdou „zelené“ kapsy – po potocích, v bučinách a v závětří.

Ano, houbaření je radost i soutěž. Ale do lesa jezdíme na návštěvu. Mapa od ČHMÚ dává nástroj, jak jet chytře a ohleduplně: ve správný čas, na správné místo a s respektem k lesu. Když se tohle spojí, vyjde to – a košík se plní překvapivě rychle.