16 pro 2025
- 0 Komentáře
Byl to film, který měl vše – zkušené hvězdy, citlivou tématiku stáří, půvabný název a režiséra, který kdysi zaznamenal úspěchy jako Rob Reiner s When Harry Met Sally.... A přesto Lepší teď než nikdy (2014) v Česku zůstal téměř nevšimnutý – nejen u diváků, ale i u kritiků. Uvedený v kinech 11. září 2014, film s Michaelem Douglasem a Diane Keaton v hlavních rolích se stal příkladem toho, jak může dokonalé obsazení selhat kvůli špatně zpracovanému scénáři. A to i přes to, že příběh o starém realitním makléři, který se snaží prodat poslední dům a odejít do důchodu, měl všechny předpoklady pro to, aby se dotkl srdcí.
Co se stalo s tímto filmem?
Režisér Rob Reiner, známý z filmů jako The Princess Bride nebo A Few Good Men, se v roce 2014 vrátil k tématu, které ho dříve bavilo – vztahům lidí ve věku, kdy už nejde o lásku jako o zážitek, ale o přežití. Hlavní postava, Oren Little (Michael Douglas), je muž, který se chce vykoupat z života, kde každý je jen obchodní partner. „Na každého, kdo mu zkříží cestu, je schválně nepříjemný, a nechce nic jiného, než prodat poslední dům a v klidu a míru odejít do penze,“ popisuje jeho postavu oficiální trailer. Ale pak se do jeho života dostane Grace (Diane Keaton), vdova, která se snaží zachránit svého vnuka, a náhle se Orenovi začne měnit svět – ne proto, že by se zamiloval, ale protože mu začal chybět ten hluk, který si tak pečlivě vytvořil.
Scénář, napsaný Markem Andrusem, měl potenciál – ale nebyl dostatečně vybroušený. Místo hlubokého zkoumání stáří a osamění se film spoléhal na opakované vtipky typu „Já rozbrečím každého“, které Douglas v jedné z nejznámějších scén říká s úsměvem, který se nevysvětluje. Kritika na MovieScreen.cz to shrnula perfektně: „Lepší teď než nikdy – horší to mohlo být kdykoliv.“
Proč to nevyšlo?
Největší chybou bylo, že film nevěřil vlastním postavám. Michael Douglas, který v roce 2014 měl za sebou desítky let výkonů jako sžíravý cynik, byl představen jako postava, která by měla být zároveň ošklivá a upoutavá – a to se mu nepodařilo. Jeho charakter byl příliš jednoznačný, než aby se stal zajímavým. Diane Keaton, na druhou stranu, se snažila zachránit film svou přirozeností – ale její zpěvné pasáže, které se objevují v klíčových momentech, se pro mnohé staly otravnými, jak uvedla recenze na CSFD.cz.
Režie Roba Reinera, která v minulosti dokázala převést jednoduché příběhy na klasiky, se tentokrát ztratila v příliš mnoha tónových změnách. Film se snaží být zároveň komedií, tragikomedii a melodramatem – a výsledkem je něco, co připomíná televizní pořad z roku 2005. Slovenská recenze na CSFD.cz to označila za „degradaci amerického filmu na druhotřídní stand-up comedy show“, kde Douglasovi „došly nápady“.
Co zůstalo po filmu?
Na druhé straně existují i jiné pohledy. Recenze na FilmServer.cz naznačuje, že film je „nenáročná a poctivá žánrovka“. A to je možná nejpravdivější popis. Nejde o špatný film – jde o film, který nechce být nic víc než večerníček pro důchodce. A v tomto smyslu – přiznávají i někteří mladší diváci – může být příjemný. Někdo si ho zapne po večeři, když je unavený, a zjistí, že příběh o tom, jak se člověk naučí znovu otevřít srdce, ho nepřekvapí, ale trochu uklidní.
Největší přínos filmu je tedy ne v jeho umělecké hodnotě, ale v jeho přítomnosti. Připomíná, že stáří není jen o úpadku – ale i o možnosti změny. „S trochou štěstí a trpělivosti si vzpomene na to, co kdysi uměl,“ napsal jeden z diváků na CSFD.cz. A to je přesně to, co film dokázal – ne přes scénář, ne přes režii, ale přes jednoduchost.
Proč se to stalo právě teď?
Ve světě, kde se filmové příběhy stávají čím dál tím více akčními, škádlnými a technologicky náročnými, příběh o starém muži, který se snaží prodat dům, zní jako zbytečný. Ale právě proto je důležitý. V roce 2014, kdy se v USA začínaly diskutovat otázky péče o důchodce, kdy se v Česku zvyšoval počet jednoosobových domácností, kdy se lidé začali více ptát, co je za hranicí penze – právě tehdy byl tento film potřeba. Jenže nikdo ho neviděl. Nebo nechtěl vidět.
Reiner věděl, co chce říct. Douglas a Keaton věděli, jak to říct. Jen scénář nevěděl, jak to říct správně. A tak zůstal film jako ten starý dům – s krásným fasádou, ale s poškozeným krovem. Někdo ho může prodat. Někdo ho může zbořit. Ale někdo ho může i opravit.
Co je dalšího?
Rob Reiner se po tomto filmu vrátil k dokumentárním projektům – jako například Wish You Were Here (2017) o stáří a smrti. Michael Douglas se zaměřil na seriály, Diane Keaton na menší nezávislé filmy. Nikdo z nich se už nevrátil k podobnému projektu. Možná proto, že věděli, že tento film nebyl ten správný. Ale možná i proto, že věděli, že příběh, který chtěli říct, je stále potřeba – jen potřebuje lepší scénář.
Frequently Asked Questions
Proč se film Lepší teď než nikdy stal tak negativně hodnoceným?
Kritici se soustředili na neuchopitelný scénář, který nevěřil vlastním postavám – i když Michael Douglas a Diane Keaton měli zkušenosti, které by měly stačit na vytvoření hlubokého příběhu. Vtipky typu „Já rozbrečím každého“ se staly opakujícími se body, které místo emocí vyvolávaly únavu. Kameraman Reed Morano dokázal vytvořit krásné obrazy, ale scénář neuměl využít jejich potenciál.
Jaký je význam titulu filmu „Lepší teď než nikdy“?
Titul je ironický. I když by měl naznačovat optimismus, ve skutečnosti odráží kritické hodnocení filmu – že byl možná nejhorší z možných variant. Kritici jako na MovieScreen.cz použili titul jako přímý popis: „Horší to mohlo být kdykoliv.“ Tím se stává název nejen popisem děje, ale i zrcadlem neúspěchu celého projektu.
Měl film šanci na úspěch v Česku?
Šance byla – hlavně kvůli Douglasovi a Keatonové, kteří jsou v Česku oblíbení. Ale distribuce byla minimální, kampaň chyběla, a kritika byla převážně negativní. Film byl uveden 11. září 2014, ale většina kin ho odstranila během týdne. Bez podpory médií nebo diváckého zájmu nemohl přežít.
Proč je film důležitý i přes jeho neúspěch?
Připomíná, že stáří není jen o úpadku – ale o možnosti změny. I když film selhal v podání, jeho téma je aktuálnější než kdy jindy: v Česku je více než 1,5 milionu lidí ve věku nad 65 let, a téměř třetina z nich žije sama. Film by měl být výzvou k tomu, abychom se na ně podívali – ne jako na staré lidi, ale jako na lidi, kteří stále chtějí být slyšeni.
Je film vhodný pro mladší generaci?
Ano – a to právě proto, že není dokonalý. Mladí diváci, kteří se snaží pochopit, proč jejich rodiče nebo prarodiče mluví jinak o lásce a o životě, mohou film vidět jako příležitost k rozumění. Některé scény – například ta, kde Grace zpívá večer v kuchyni – jsou tak přirozené, že přesahují všechny chyby scénáře a osloví srdce.
Co se stalo s herci po tomto filmu?
Michael Douglas se vrátil k seriálům jako The Kominsky Method, Diane Keaton se zaměřila na nezávislé filmy a dokumenty, zatímco Rob Reiner se vrátil k dokumentárním projektům o stáří a smrti. Nikdo z nich se už nevrátil k podobnému romantickému projektu – možná proto, že věděli, že tento film nebyl ten správný. Ale možná i proto, že věděli, že příběh je stále potřeba – jen potřebuje lepší scénář.