Ztráta důvěryhodnosti papeže Františka: Kritická slova Daniela Kroupy

Papež František pod palbou kritiky: Kde selhala jeho diplomacie?

Když dojde na postoj k mezinárodním konfliktům, málokterá postava je pod takovým dohledem jako papež František. Filozof Daniel Kroupa se do něj nyní ostře opírá kvůli postojům v zásadních otázkách: od války na Ukrajině přes kompromisy s Čínou až po jeho návštěvy v socialistických režimech. Nedávno zesnulý pontifik, vnímaný veřejností jako obhájce míru a chudých, čelí otázce: Nevybíral si často příliš opatrná slova tam, kde bylo třeba mluvit tvrdě?

Kroupa v rozhovorech nešetří ostrými slovy, zejména pokud jde o reakci papeže na ruskou agresi proti Ukrajině. Zatímco lidé čekali jasné odsouzení, František zdůrazňoval „složitost situace“ a dokonce mluvil o „spoluvině NATO“. Pro mnoho katolíků i nekatolíků to byl šok. Zatímco státníci napříč Evropou označovali útok za jednoznačně neospravedlnitelný, hlava katolické církve se držela diplomatických kruhů – a podle Kroupy tím promarnila příležitost jasně se postavit na stranu oběti. Tato nerozhodnost oslabila jeho respekt a důvěru u lidí, kteří hledají v církvi morální kompas.

Na otázku vztahu k Číně byl Kroupa ještě neúprosnější. Papežova dohoda s komunistickým režimem, která umožnila Pekingu jmenovat biskupy, podle něj přímo ohrožuje katolické věřící. Ti se teď musí podřizovat církevním představitelům dosazeným státní mocí. V zemi, kde jsou za víru běžně perzekvováni, to v praxi znamená dvojí loajalitu – ke státní moci i ke svému svědomí. Kroupa to považuje za dosud nevídané ponížení katolické komunity v Číně a připomíná, že podobné dohody církev nikdy v třicátých letech se Sověty neuzavřela.

Slabá slova v těžkých časech a limity církevních reforem

Kritiku František schytal i za přístup k levicovým diktaturám. Ať už byla návštěva na Kubě či v některých jihoamerických zemích, slova podpory pro pronásledované opozice i katolíky zněla spíš neurčitě nebo vůbec nepadla. Pro tamní věřící to znamenalo jasný vzkaz – nemůžete čekat, že se vás Vatikán otevřeně zastane.

Mimo diplomatická klopýtnutí se Kroupa zaměřuje i na Františkův pokus změnit samotnou církev. Papež věnoval velké úsilí reformám, volal po větší otevřenosti k chudým, sociální spravedlnosti i po změnách v postavení laiků i žen. Jenže konzervativní aparát v církevní hierarchii se ukázal být téměř neprůstřelný. Pokusy o větší demokratizaci zůstaly na půli cesty a narazily na silný odpor hlavně v Evropě a Latinské Americe. Církev tak dál zůstává byrokratickou i mocensky uzavřenou institucí, ve které se zásadní změny prosazují těžko.

O to víc se nabízí otázka, co si ze sjednoceného obrazu pontifika vlastně odnést. Po smrti papeže Františka o něm lídři rádi mluví jako o hlasu chudých a těch, kdo byli na okraji zájmu. V praxi však právě slabé a pronásledované jeho zdrženlivost často zklamala. Kroupa říká, že v moderním světě už nestačí obecné výzvy k míru: lidé čekají i osobní odvahu postavit se zlu. Když se ta nedostaví, hrozí, že autorita duchovního vůdce zůstane jen na papíře.