Smrt Ukrajince v Jihlavě: Decroix obviňuje Tejce z šíření nenávisti

Tragédie má často stinné pozadí. Když se na konci července 2026 objevila zpráva o nálezu těla osmatřicetiletého Ukrajince v Jihlavě, čekal by člověk soustrast. Místo toho se pod článkem regionálního serveru Jihlavská Drbna strhla lavina komentářů, které poslankyni Eva Decroix z ODS doslova vyděsily.

Na sociální síti X 30. července 2026 popsala situaci jako „šílenou dohru“. Lidé podle ní netleskali jen nad tím, že zemřel cizinec, ale otevřeně vyjadřovali radost z úmrtí člověka pouze proto, že měl ukrajinský pas. „Absolutně odporné,“ shrnula to stručně. A šla ještě dál. Za tuto atmosféru nenávisti neviní jen anonymní trolly na internetu. Prstem ukazuje přímo na vládní představiteli, konkrétně na ministra spravedlnosti Jeronýma Tejce.

Když se smrt stane „dobrou zprávou“

Co přesně se dělo pod diskusním vlákem? Není to těžké si představit, pokud sledujete české sociální sítě poslední rok. Zatímco běžná zpráva o dopravní nehodě nebo nemoci vyvolá alespoň zdvořilostní kondolenci, u tohoto případu se objevovaly věty typu „snad i dobrá zpráva“. Eva Decroix, která sama v minulosti zastávala post ministryně spravedlnosti, označila tento jev za extrémně nebezpečný. Nešlo už jen o hrubost. Šlo o dehumanizaci.

Redakce Jihlavské Drbny reagovala promptně. Moderátoři nejprve pokusili diskusi krotit, nakonec museli komentování omezit. Kolik příspěvků zmizelo? To není jasné, ale fakt, že redakce sáhla po takovém zásahu, mluví sám za sebe. V online prostoru, kde je svoboda slova často zaměňována s právem urážet bez následků, došlo k momentu, kdy hranice přestaly platit.

Tejc a rétorika, která rozděluje

Tady se dostáváme k jádru sporu, který Eva Decroix nastolila. Proč obviňuje Jeronýma Tejce? Ten totiž ve své komunikaci opakovaně zdůrazňuje státní příslušnost pachatelů trestných činů. Například v červnu 2026 natočil video k návrhu zákona, který by umožnil zveřejňovat národnost osob v trestním řízení. Ve svých výkladech často zmiňoval „cizince, zejména Ukrajince“.

Není to jen teorie. V srpnu 2026 se stal terčem kritiky (nebo spíše podpory své cílové skupiny) kvůli reakci na soudní rozhodnutí v Plzni. Krajský soud změnil trest pro Ukrajince za útok zápalnou lahví z nepodmíněného na podmíněný. Tejc to komentoval ostře, což média vyhodnotila jako snahu politicky vytěžit kriminalitu cizinců. Pro Decroix je právě tento styl komunikace – neustálé připomínání, kdo je „ten druhý“ – benzínem do ohně, který hoří v diskusích pod zprávami o násilí či úmrtích.

Systémový problém: Od Jihlavy po Klatovsko

Případ z Jihlavy není izolovaný. Je symptomem širšího společenského napětí. Podívejte se třeba na kauzu z Klatovska. Dětský ombudsman Martin Beneš v září 2026 podal trestní oznámení kvůli smrti ukrajinského chlapce, který loni v srpnu utrpěl smrtelný pracovní úraz. Policie případ odložila s tím, že nikdo nese trestní odpovědnost. Ombudsman ale varuje před podezřením na vykořisťování.

Publicista Daniel Kroner na portálu Médium.cz popisuje fenomén „dezolatů“ – lidí, kteří automaticky spojují jakýkoliv kriminální čin cizince s Ukrajinci. Tato generalizace, živě podporovaná některými politiky, pak vede k tomu, že když umře nevinný člověk, část společnosti necítí empatii, ale uspokojení. Že jich „ubylo“. Že je to „spravedlivé“. To je ta temná strana mince integrace, o které se moc nemluví.

Co bude dál?

Vláda zatím na obvinění Evy Decroix oficiálně nereagovala, ale napětí mezi koaličními partnery a opozicí v otázce migrační politiky roste. Pokud se rétorika ministra Tejce nezmění, můžeme očekávat další podobné incidenty. Internetová nenávist se totiž nerodí ve vakuu. Potřebuje vzor. A když politici mluví o cizincích primárně jako o problému, veřejnost jim začne rozumět jako hrozbě, kterou je třeba eliminovat. I smrtí.

Je důležité si uvědomit, že jde o lidi, kteří utekli před válkou. Jejich status v české společnosti se mění z „pomoci potřebným“ na „konkurenty“ nebo „problémy“. Smrt v Jihlavě byla tragédií jednoho muže. Reakce na ni jsou však diagnózou celé společnosti.