Prince Harry vtipkoval o Trumpovi u Colberta: Odpověď byla ostrá

Když se Prince Harry, 41letý člen britské královské rodiny, rozhodl vyjít v roli hosta v pořadu Stephena Colberta na stanici CBS, mohl tušit, že to nezůstane bez odpovědi. Jeho vtipy na adresu amerického prezidenta Donalda Trumpa a samotných Američanů vyvolaly v USA vlnu kontroverzí. Celá záležitost se tak stala dalším Kapitolem v nekonečném střetu dvou velmi odlišných osobností, které spojuje jen jedno: oba milují pozornost médií.

Tady je ten háček: Harry nepřišel jen tak pohovořit o životě v Kalifornii. Během rozhovoru se mluvilo o trendu vánočních filmů s královskou tematikou. Harry se tak lehce rozjel a zažertvoval, že se téměř omylem ocitl na audici do fiktivního snímku s názvem „Perníkový vánoční princ zachrání Vánoce“. Když ho Colbert zejmál otázkou, zda by skutečný princ takovou roli vůbec chtěl hrát, Harry nezaváhal: „Vy Američané jste posedlí vánočními filmy a zjevně jste posedlí i monarchií, tak proč ne?“ Diváci v都 studiu reagovali smíchem, ale i několika zapískáním.

Harry se nesmíval jen z kultury, ale i ze sebe samotného, když vyjmenovával své „kvalifikace“ pro roli. Tvrdil, že umí jezdit koně, pilotovat vrtulník a – co je nejlepší – umí jezdit koně ve vrtulníku. To byla ta lehčí část večera. Atmosféra ztuhla, když Harry v reakci na pochybnosti o americké fascinaci královstvímt vrhl poznámku: „Slyšel jsem, že jste si zvolili krále.“

Tato věta nebyla náhodná. Šlo o přímý útok na Trumpovo používání královské symboliky v jeho politické identitě. V USA se totiž často používá protestní heslo „No Kings“ (Bez králů) jako kritika autoritářských tendencí prezidenta. Harry tak v podstatě řekl, že Trump se chová spíše jako absolutní panovník než jako demokratický vůdce. Tady už se z vtipů stala politika.

Trumpova reakce: Osobní útoky místo diplomatie

Jak se dalo čekat, Donald Trump neuhnul. Místo aby ignoroval vtipy z televizní show, vybral si cestu, kterou zná nejlépe – osobní útok. V rozhovoru pro New York Post svou odpověď dostal velmi úsečně. „Nechám ho být. Má dost svých vlastních problémů s manželkou. Ona je hrozná,“ prohlásil Trump na adresu Harryho a jeho ženy Meghan.

Ale to nebyl konec. Trump později dodal s nápravným tónem: „Prince Harry? Jak se má? Jak se má jeho žena? Prosím, vyřiďte jí moje pozdravy.“ Pak ale přišla ta nejsilnější rána. Trump tvrdil, že Harry vůbec nemluví za Spojené království a že on sám, Donald Trump, zastupuje britské zájmy pravděpodobně lépe než samotný princ. Je to fascinující sebevědomí, které u Trumpa vidíme v každém aspektu jeho působení.

Kyjevský katalyzátor a geopolitické napětí

Proč se Trump právě teď takto pustil do Harryho? Odpověď neleží jen v Colbertově show, ale v Kyjevu. Harry totiž nedávno podnikl nečekanou a neohlášenou návštěvu zdevastované Ukrajiny. Na bezpečnostním fóru v Kyjevu prosedil emotivní projev, kde naléhal na USA, aby udržely své mezinárodní závazky.

Harry připomněl historický moment, kdy Ukrajina vzdala své jaderné zbraně výměnou za záruky suverenity a bezpečnosti. Zdůraznil, že pomoc Ukrajině není charita, ale nezbytnost pro zachování strategické stability ve světě. I když v projevu jmenem Trumpa nezmínil, v politickém kontextu Washingtonu to znělo jako přímá výreka proti Trumpově skepticismu ohledně financování ukrajinské armády.

Co nás čeká dál?

Vztahy mezi těmito dvěma muži jsou v bodě mrazu. Zvláště znepokojivé jsou zprávy z února 2026, kdy se začalo diskutovat o tom, zda by mohl být prince Harry vydeportován z USA kvůli údajně nepravdivým informacím ve své žádosti o vízu. Pokud by Trump získal nebo udržel plnou kontrolu nad imigrační politikou, mohl by se tento právní detail stát mocným nástrojem v jejich osobním boje.

Zatímco Harry se snaží budovat image globálního humanitárního посла a politického komentátora, Trump ho vidí jako nepohodlného „celebritu-prince“, který si hraje na státníka. To, že Harry využívá americké televize k útokům na amerického prezidenta, je strategie riskantní. Vzšíjí z toho otázky, zda se Harry tímto veřejným střetováním v očích amerického veřejného mínění nezhoršuje, nebo zda naopak získává status „bojovníka za pravdu“.