Německo a Francie: Ekonomická nejistota a politické spory ochromují evropský motor

Ekonomická stagnace v srdci Evropy

Ještě před pár lety byla dvojice Německa a Francie považovaná za neochvějný motor evropského hospodářství. Teď se ale ukazuje, jak moc se kola zadřela. Obě ekonomiky trápí slabý výkon i nejistota, co přinesou další měsíce. Zatímco Francie jede dál hlavně díky masivním vládním výdajům na podporu poptávky, v Německu se naplno projevuje ekonomická stagnace. Zákulisní debaty německých firem už dávno nejsou jen stížnosti na krátkodobé výkyvy – mluví se o hlubších systémových potížích. Prognózy pro růst HDP v Německu na rok 2025 se drží jen kolem 0,7 %. Tak nízké tempo by Němci před pěti lety považovali za téměř katastrofální.

Francie si aktuálně udržuje mírný růst, ale je to růst na dluh. Tempo nepředstavuje žádný zázrak: rozpočtový deficit přesahuje 6 % HDP a vláda nemá žádný přesvědčivý plán, jak veřejné finance v budoucnu stabilizovat. Bez státní podpory by na francouzskou ekonomiku dolehly plné dopady vnějších a domácích otřesů. Firmy, hlavně ty menší, dál zůstávají nervózní. Denně naráží na nové regulace, zpřísňující předpisy a nejasnosti ohledně budoucnosti daňového prostředí. Investiční apetit je proto slabý.

Sílící politické napětí a nejistota pro firmy

Politická situace je výbušná v obou zemích. Ve Francii dovedla krize k pádu vlády premiéra Barniera – to v zemi, kde stabilní vládnutí bylo vždy zásadní pro prosazování reforem. Místo jasného směru vzniká mocenské vakuum, které brzdí jakýkoli posun. Schází odvaha zaměřit se na citlivá, ale potřebná témata, jako je například důchodová reforma.

Německá politická scéna je zase rozštěpená. Hádky o budoucí hospodářskou politiku se odehrávají jak mezi koaličními stranami, tak napříč společností. Pravicová část požaduje návrat k přísným rozpočtovým pravidlům a tradičnímu průmyslovému modelu. Jiní tlačí na zelenou transformaci a silnější státní investice. Výsledek? Žádný srozumitelný směr, což jen zesiluje nejistotu na trhu.

Firmy v obou ekonomikách teď spíše vyčkávají, co bude dál, místo aby plánovaly rozvoj a směřovaly peníze do inovací. Německý automobilový průmysl, donedávna pýcha národa, je příkladem stagnace – už několik let bojuje se změnami v technologiích, konkurencí z Číny a nedostatkem rozhodnosti ve vládě. Francie sice rozdává státní peníze, ale i tam lidé pochybují, jak dlouho to ještě půjde.

Evropa výrazně pociťuje, jak citlivě na sebe Německo a Francie reagují. Pokud tandem nevyřeší vlastní potíže, hrozí, že zbytek Evropské unie ztratí jasného lídra k dalšímu růstu.