Cyril Höschl: Kritika woke kultury a varování před iluzí pozitivního myšlení

Kritický pohled Cyrila Höschla na společenské trendy

Cyril Höschl už řadu let nepatří jen mezi špičkové české psychiatry, ale je také výraznou postavou společenských debat. Když se rozmluví o woke kultuře, nezůstává u diplomatických frází – podle něj tento fenomén jen podtrhuje hlubší potíže dnešní společnosti. Woke proudy, které leckde získávají na síle, vnímá jako přehnanou reakci, jež místo dialogu často vytváří nová tabu a rozděluje společnost na zdánlivě nesmiřitelné tábory. Nedá se říct, že by tyto pohledy vznikaly z nepochopení, spíš jde podle Höschla o zkušenost té generace, která zažila proměnlivost ideologií a ví, že přílišné nadšení pro každý nový směr vede často do slepé uličky.

Ekologická témata v rozhovoru příliš nerozváděl, přesto je jasné, že svůj kritický pohled zasazuje do kontextu širší změny hodnot a nálad ve společnosti. Jeho odkaz v oblasti duševního zdraví nelze přehlédnout – Höschl byl zásadní postavou vzniku Národního ústavu duševního zdraví v Klecanech. Protože peníze na výstavbu nebyly dostupné v centru Prahy, začínalo se na periferii, což tehdy nebyl běžný postup. I tím Höschl ukázal, že od slov k činům umí přejít rychle a s rozhodností.

Rizika přehnaného pozitivismu v psychiatrii

Höschl si rozhodně nemyslí, že v péči o duševní zdraví stačí zářit optimismem – právě naopak. Varuje před příliš pozitivním přístupem, kdy terapeut i pacient realitu upravují jen do růžova. "Naděje je důležitá – ovšem falešná naděje může být destruktivní," tvrdí dlouhodobě. Podle něj je mnohem přínosnější nebát se přiznat limity i možné neúspěchy, protože právě s nimi se člověk učí vyrovnávat a posouvat dál. Tato rovnováha mezi pozitivním pohledem a realistickým odhadem je podle Höschla klíčová pro zdravé uzdravení i spokojený život.

Jeho profesní životopis je sám o sobě fascinující. Patřil mezi hlavní postavy transformace pražských lékařských fakult po roce 1989 – jako první svobodně zvolený děkan 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v letech 1990–1997 ovlivnil novou generaci lékařů i psychiatrů. Později vedl evropské psychiatrické asociace a díky tomu vnášel pohled středoevropské zkušenosti do širšího kontextu. Za svůj přínos sbíral uznání nejen doma, ale i na mezinárodních fórech.

V jeho poslední knize Tak o co jde? Jak číst svůj život, na které spolupracoval s novinářem Ivanem Hamšíkem, promítá osobní příběhy do dialogu o smyslu života a vlastní profesi. Nejvíce v ní rezonuje otevřenost a snaha porozumět, co se za proměnlivým světem kolem nás skutečně skrývá.