Vuelta 2025: Vingegaard vítězí celkově, Majka kraluje v horách a Jakobsen bere sprint

Silniční sezona dostala jasnou odpověď, kdo vládl závěrečné Grand Tour. Vuelta 2025 po třech týdnech zkoušek v horách, větru i časovce patří Jonasi Vingegaardovi. Dán dojel do Santiaga de Compostela jako nejspolehlivější muž pelotonu – netříštil síly, držel si chladnou hlavu a když šlo do tuhého, přidal tempo přesně ve chvíli, kdy to soupeři nejméně čekali.

Trasa měla tradičních 21 etap a nabídla všechno, co dělá Vueltu Vueltou: prudké dojezdy, dlouhé horské přechody, nervózní sprinterské dny i rozhodující individuální časovku na závěr. Organizátoři navíc letos přitáhli fanoušky interaktivní mapou, podrobnými profily a živými přenosy, které přenesly klíčové momenty doslova až do obýváků.

Vingegaard ovládl celkové pořadí

Vingegaard vyhrál díky stabilitě. Když se jelo rychle v kopcích, visel vpředu. Když přišla časovka, ztráty nepřipustil. Jeho nejbližšími vyzyvateli byli Adam Yates a domácí bojovník Enric Mas. Oba měli pasáže, kde zkoušeli zaútočit, ale na Dána to nestačilo – pokaždé měl k ruce tým a rezervu na poslední kilometr.

Klíčová byla schopnost nepřepálit těžké dny. Vingegaard nevyhrával etapy za každou cenu, sbíral spíš drobné výhody a v konečném součtu je proměnil v rozhodující náskok. V závěrečné časovce v Santiagu šel na jistotu. Sledoval mezičasy, držel plán a s přehledem potvrdil červený dres až do cílové brány.

Yates se ukázal jako nejaktivnější pronásledovatel. V horských dojezdech neváhal, několikrát to rozjel z dálky a tlačil tempo až do pásky. Mas zase těžil z opatrné, ale chytré jízdy. Nehazardoval, chytal rytmus závodu a spoléhal na to, že tři týdny chyby soupeřů odhalí. Na Vingegaarda to ale bylo málo.

Dvě etapy, které hýbaly dějem

Hory rozhodují, a 15. etapa to připomněla s plnou silou. Z Navalmoral de la Mata do El Barraca čekalo 197,5 km se sérií stoupání v závěru. Vyhrál Rafal Majka (BORA-hansgrohe) v čase 4:51:36. Na druhém místě dojel Steven Kruijswijk se ztrátou 1:27, třetí skončil Christopher Hamilton za 2:19. Adam Yates dorazil +2:42, Enric Mas +2:57. Pro celkové pořadí to byl den na noži: favoritům šlo hlavně o minimalizaci škod, zatímco Majka si šel poctivě pro etapovou slávu.

El Barraco není v cyklistice náhodné jméno. Tahle oblast vychovala hvězdy jako José María Jiménez či Carlos Sastre a tradice je tu znát. Prudké pasáže, úzké silnice a nekonečné vlnění. Kdo chtěl v horách něco uhrát, musel mít nejen nohy, ale i hlavu.

Hned nato přišla 16. etapa, 180 km po pobřeží mezi Laredem a Santa Cruz de Bezana, a tempo se přehodilo na sprinterský režim. V hromadném dojezdu byl nejrychlejší Fabio Jakobsen. Ve stejném čase projeli páskou i Jordi Meeus, Matteo Trentin, Michael Matthews a Alberto Dainese. Čistý vláček, precizní timing na posledních 300 metrech a bezchybná pozice – tak se rodí sprinterská výhra.

Češi byli vidět především prací pro tým a poctivým zvládáním těžkých dní. Jan Hirt se v horské 15. etapě vešel na 45. místo se ztrátou 5:20 a potvrdil pověst spolehlivého vrchaře, který umí držet tempo v dlouhých stoupáních. Zdeněk Štybar a Josef Černý dojeli ve stejné etapě na 121. a 138. pozici, oba s mankem 35:47 – čísla, která na papíře nevypadají hezky, ale u jezdců na práci pro lídry a v etapě s agresivním profilem to není nic neobvyklého. V časovce v závěru pak mohl Černý těžit ze svých schopností na rovině a v technických pasážích, Hirt zase z dobré regenerační rutiny po horských blocích.

Samotná trasa ročníku byla poskládaná tak, aby nenechala vydechnout ani na den. Kombinace středních hor, strmých „muros“, rovin pro sprintery a pečlivě zvolená časovka na konec donutila favority být neustále ve střehu. Týmy hrály na detaily: načasované výměny kol, práce domestiků v bočním větru, přesné rozložení energie v horských dnech. Kdo jedinkrát zaspal, platil daň.

Organizátoři posunuli i fanouškovský servis. Podrobné profily etap, interaktivní mapa trasy a srozumitelná videa před startem každého dne pomohly pochopit, kde se závod může zlomit. K tomu živé přenosy klíčových kilometrů – ať už šlo o úniky v horách nebo poslední kilometry sprintů – udržely pozornost až do posledního dne.

Vingegaardův triumf z něj dělá hlavní postavu sezony 2025. Nešlo o jeden velký úder, spíš o sérii malých výher: dobré pozice, chytré rozestupy v kopcích, žádné zbytečné riziko. Tři týdny v červeném tak nakonec stojí na tom, co se v pelotonu říká pořád: nejdůležitější je být silný ve správnou chvíli – a vyhnout se špatnému dni.