Válka gangů v Berlíně: Čečenci bojují o území s noži i zbraněmi

Když Radovan Klika prochází ulicemi německé metropole, sotva si dokáže představit, že jen několik kilometrů od centra zuří něco, co policie nazývá otevřenou válkou. V berlínské čtvrti Gesundbrunnen se od léta roku 2025 nekonají obyčejné přestřelky, ale systematická kampaň násilí, jejíž cílem je jednoznačná dominancia nad místními kriminálními strukturami.

Situace eskalovala natolik, že Berlínská policie již nehovoří o izolovaných incidentech, ale o „válce gangů“. Hlavním aktérem konfliktu jsou podle vyšetřovatelů skupiny čečenského původu, které násilím vytlačují konkurenci a snaží se rozšířit svou kontrolu po celém městě. Bitky jsou plné krve, používají se nože, mačety a dokonce i střelné zbraně.

Čtvrť na severu pod palbou

Gesundbrunnen není jen libovolná část města. Jedná se o oblast na severu Berlína, kde žije přibližně 70 procent obyvatel s migrantskými kořeny. Právě tato demografická struktura se stala živnou půdou pro organizovaný zločin, který zde dlouhodobě zakořenil. Policie disponuje důkazy, že čečenští pachatelé útočí na jiné gangy s jasným cílem: podrobit si je a získat monopol na nelegální podnikání v této oblasti.

Není to však první případ. Již 10. června došlo k dalšímu násilnému střetu, který byl součástí širší strategie expanze. Detaily o počtu obětí nejsou vždy veřejně známé, ale reportáže popisují scény, které připomínají válečné zóny. Obyvatelé, kteří by měli mít právo na bezpečný život, se ocitli uprostřed terče bojů o územní nadvládu.

Evropský kontext: Od Vídně po Švédsko

To, co se děje v Berlíně, není izolovaný jev. Podobné vzorce násilí pozorujeme napříč Evropou. Ve Vídni probíhá od konce ledna 2025 doutnající konflikt mezi dvěma hlavními bloky: Čečenci na jedné straně a Syřané či Afghánci na druhé. Podle rakouského deníku Der Standard vznikl ve Vídni gang pojmenovaný „505/515“, který aktivně oslovuje migranty v parcích a veřejných prostranstvích, často s ohledem na jejich etnický původ.

Ještě dramatičtější situace panuje ve Švédsku. Zde válka gangů trvá roky a zasahuje města jako Stockholm, Malmö, Göteborg i Örebro. Statistiky jsou šokující: v loňském roce zaznamenala švédská policie 300 přestřelek, při nichž zemřelo 45 lidí a dalších 135 bylo zraněno. Většinu páchatelů i obětí tvoří nezaměstnaní muži mladší 30 let s uprchlickým pozadím. Používají samopaly Kalašnikov, pistole i ruční granáty – zbraně, které bychom očekávali spíše na bojišti než na evropských ulicích.

V Bruselu pak třetí střelba u stanice metra během jediných 24 hodin v únoru 2025 ukázala, jak hluboko pronikla rivalita drogových kartelů do srdce Evropské unie. Antverpský přístav slouží jako hlavní vstupní brána pro kokain ze Jižní Ameriky, a o kontrolu nad těmito trasami se bijí různé sítě.

Mezinárodní perspektiva: Rio, Chicago a Salvador

Pokud se podíváme za hranice Evropy, vidíme, že tento fenomén je globální. V brazilském Riu de Janeiro denně oznamují zprávy o střelbě ve favlech, včetně chudinské čtvrti Rocinha. Tam jde o soupeření frakcí, jako je Comando Vermelho, které má za sebou desítky mrtvých při policejních operacích.

V Chicagu policie během jednoho týdne (30. července až 5. srpna) registrovala 70 střeleb a 16 vražd. Je to číslo, které odráží systémovou selhání bezpečnostního aparátu v některých částech USA. Naopak radikálně jiný přístup zvolil Salvador. Prezident Nayib Bukele vyhlásil výjimečný stav a nechal zatknout více než 66 000 lidí. Ačkoli toto opatření vedlo k rychlému poklesu násilí, kritici upozorňují na porušování lidských práv a věznění nevinných osob.

Co dál? Bezpečnost versus svobody

Zatímco v Salvadoru volí politici drsnou cestu masových zatýkání, evropské země hledají rovnováhu mezi tvrdým postihem zločinu a dodržováním právního státu. V Belgii nasazují kombinované bezpečnostní síly proti „no-go zónám“ a stanici metra. V Německu zatím policie monitoruje situaci a sbírá důkazy, ale otázka je, zda bude schopna zabránit další eskalaci v Gesundbrunnenu.

Občané se ptají: Jak dlouho mohou trestuhodné skupiny diktovat pravidla na veřejném prostranství? A jak mocná musí být reakce státu, aby obnovila pořádek, aniž by porušila základní svobody? Odpovědi na tyto otázky budou určovat podobu městské bezpečnosti v příštích letech.