Ústavní soud nařídil Babišovi pustit Pavla na summit NATO

Když Petr Pavel, prezident České republiky, v pondělí večer poslal datovou schránkou návrh k soudu, netušil, že o pár dní později bude celá politická scéna mluvit jen o tom, kdo vlastně sedne u stolu s lídry NATO. A teď to víme. Ústavní soud ČR rozhodl: Vláda premiéra Andreje Babiše, předsedy hnutí ANO, musí prezidenta pustit na červencový summit do Ankary. Bez výmluv.

Je to spor o moc, o ústavu a trochu i o ego. Na jedné straně stojí vláda, která tvrdí, že zahraniční politiku má dělat ona. Na druhé prezident, který se cítí být ústavním orgánem vyřazovaným ze hry. A uprostřed? Soudci, kteří museli rychle rozhodnout, aby nedošlo k mezinárodnímu trapasu. Výsledek? Předběžné opatření, které je sice prozatímní, ale pro aktuální situaci absolutně závazné.

Rychlý verdikt proti vládě

Všechno se začalo drolit 22. června 2026. Vláda usnesením určila složení české delegace na nadcházející summit Organizace Severoatlantické smlouvy (NATO). Seznam vypadá stručně: premiér Babiš, ministr zahraničí Petr Macinka z hnutí Motoristé a ministr obrany Jaromír Zůna. Prezident? Nikde. Žádná zmínka. Petr Pavel reagoval bleskově – ještě téhož večera podal kompetenční žalobu a požádal o předběžné opatření. Proč tak spěchal? Protože summit se koná už za dva týdny, 7. a 8. července 2026 v Ankaře. Kdyby čekal na řádné řízení, byl by doma, zatímco ostatní by podepisovali dokumenty.

Soudce zpravodaj Pavel Šámala měl těžký úkol. Musel zvážit, zda nezasáhne příliš do pravomocí exekutivy. Rozhodl se pro kompromis, který zní jako z učebnice práva, ale v praxi je to políček vládě. Ústavní soud konstatoval, že dosavadní ustálená praxe všech předchozích prezidentů byla jasná – byli členy delegací. Tato tradice má váhu. Soud tedy nařídil vládě a ministerstvu zahraničí, aby bezodkladně informovaly NATO o účasti Petra Pavla, zajistily mu akreditaci a hlavně: zdržely se jakéhokoli jednání, které by jeho přítomnost komplikovalo. Jednoduše řečeno, žádný „zapomenutý letenkový lístek“ ani tajná večeře bez něj.

Babiš respektuje, ale bručí

Reakce na sebe nenechaly dlouho čekat. Premiér Babiš, obvykle mistr mediálního spinu, zvolil strategii zdvořilého nesouhlasu. „Nezvykle rychlé rozhodnutí Ústavního soudu respektuji,“ prohlásil pro ČTK. Ale hned dodal, co si myslí doopravdy: rozhodnutí považuje za „naprosto absurdní“. Jeho argument je klasický – podle Ústavy odpovídá za zahraniční politiku vláda, takže by ji měl reprezentovat předseda vlády. „Jde to proti zájmům České republiky,“ uzavřel Babiš. Je to typická politická hra: formálně kapitulujete před právem, ale ideologicky dál bojujete.

Ostřejší tón zvolili spojenci z koalice. Filip Turek, poslanec za Motoristy a bývalý kandidát na ministra životního prostředí, který má s prezidentem dlouhodobý osobní spor kvůli nejmenování do funkce, šel do útoku naplno. „Ústavní soud potvrdil, že by neměl existovat,“ napsal na sociálních sítích. Podle Turka soud tímto krokem „napadl parlamentní pořádek“ a tlačí Česko k prezidentskému systému. K němu se přidal i Jindřich Rajchl z SPD, který hlasující soudce obvinil z „brutálního faulu na ústavní pořádek“. Ministerstvo zahraničí pak oznámilo, že prezidenta akreditují, ale zůstane otázka, zda ho pustí k hlavnímu jídlu, nebo ho nechají okusit jen studený bufet.

Co to znamená pro budoucnost?

Experti varují před zjednodušováním. Jan Kysela z Univerzity Karlovy upozorňuje, že toto není konečný verdikt o tom, kdo má mít primát v zahraniční politice. Je to jen nouzové řešení pro konkrétní summit. Konečné rozhodnutí ve věci samé může trvat měsíce. Soud explicitně uvedl, že nepřiměřeně nezasahuje do postavení vlády, ale chrání prezidenta před svévolným vyloučením z代表的ních funkcí, které historicky zastával.

Tento případ je však symptomem širšího problému. Vztahy mezi Hradem a Strakovou akademií jsou od roku 2023 napjaté. Spor o Turka byl jen první kapitolou. Teď jde o symboliku. Pokud by prezident na summitu chyběl, vysílalo by to signál, že jeho ústavní role je pouze dekorativní. To by mohlo mít dopad i na vnímání stability demokratických institucí v očích spojenců. NATO je aliance založená na důvěře a jasné komunikaci. Chaotické střídání delegací není dobrý vizitka.

Časté otázky

Proč Ústavní soud vydal předběžné opatření tak rychle?

Šlo o mimořádnou situacin s časovým tlakem. Summit NATO se koná již 7.–8. července 2026 v Ankaře. Řádné řízení o kompetenčním sporu by trvalo měsíce, což by znamenalo, že prezident by se summitu nezúčastnil a poškození jeho ústavních práv by bylo nenapravitelné. Soud proto použil § 39 zákona o Ústavním soudu pro přednostní projednání, aby zabránil nevratnému stavu.

Musí prezident vést delegaci na summitu NATO?

Ne nutně. Předběžné opatření pouze nařizuje vládě umožnit prezidentovi účast a nezabránit mu v ní. Konkrétní rozdělení rolí – kdo bude vystupovat jako hlavní řečník nebo kdo bude podepisovat společná prohlášení – zůstává předmětem politické dohody mezi prezidentem a premiérem. Ústavní soud nerozhodoval o hierarchii, ale o samotném právu na účast.

Jak reagovala vláda na kritiku od koaličních politiků?

Premiér Andrej Babiš rozhodnutí formálně přijal a slíbil respektovat, byť ho označil za absurdní. Naopak radikálnější hlasy z koalice, jako Filip Turek (Motoristé) či Jindřich Rajchl (SPD), zpochybňují samotnou legitimitu Ústavního soudu a hovoří o „ústavním puči“. Ministr zahraničí Petr Macinka naznačil, že prezidenta akreditují, ale mohou omezit jeho přístup k neformálním částem programu, což je běžný nástroj politického tlaku.

Kdo nesouhlasil s rozhodnutím soudu?

Plénum Ústavního soudu rozhodlo většinou, ale ne jednomyslně. Odlišné stanovisko uplatnili soudce Jan Wintr a soudkyně Dita Řepková. Jejich názor pravděpodobně reflektuje obavu z přílišného zasahování soudu do politických rozhodnutí exekutivy, zejména pokud jde o praktickou realizaci zahraniční politiky, kde je pružnost a jednotné zastupování klíčové.