Státní dluh ČR vyletěl nahoru: každý Čech dluží 337 tisíc korun

Česká republika se v roce 2025 ocitla v roli velmi aktivního dlužníka. Ministerstvo financí v rámci své výroční zprávy o řízení státního dluhu přiznalo, že celková zastavěná suma vyletěla o 312,3 miliardy korun nahoru. Koncem roku 2025 tak stát dlužil astronomických 3,678 bilionu korun. Pro běžného člověka to znamená jednu věc: hypotetický dluh na jednoho obyvatele, včetně novorozeněcích, stoupl na 337 000 korun. To není jen suché číslo z tabulky, je to signál, že náklady na udržení státu rostou rychleji, než jsme si možná představovali.

Tady je ten háček: poměr dluhu k HDP, který je klíčovým ukazatelem pro mezinárodní investory a ratingové agentury, stoupl z 41,8 % na konci roku 2024 na 43,1 %. Zdá se to jako malý posun, ale v měřítku národního hospodářství jde o výrazný skok o více než jedno procentní bod. Co je ještě znepokojivější, je fakt, že tento trend nezávisí na jednorázovém šoku, ale na systémickém zaplácení deficitu z nových půjček.

Jak stát peníze „natahoval“ a kde jsou úskalí

Hlavním motorem tohoto růstu byla masivní produkce státních dluhopisů. Většina těchto papírů jsou středo- a dlouhodobé dluhopisy v českých korunách, které se prodávaly na domácím trhu přes aukce organizované Českou národní bankou (ČNB). Tyto dluhopisy tvoří nyní až 90 % celkového státního dluhu. Celkový objem prodejů v roce 2025 dosáhl 485,7 miliardy korun.

Zajímavé je, že stát se nespoléhal jen na fixní úroky. a 20,6 miliardy korun bylo v podobě dluhopisů s variabilní sazbou. Průměrná splatnost nově emitovaných fixních dluhopisů byla 8,9 let s průměrným výnosem 4,21 % ročně. To znamená, že stát v podstatě „zamrzl“ v platbách úroků na úrovni, která byla v předchozích letech mnohem nižší.

Klíčová fakta o dluhu v roce 2025:

• Celkový dluh: 3,678 bilionu Kč
• Nárůst za rok: 312,3 mld. Kč
• Dluh na občana: 337 000 Kč
• Poměr dluh/HDP: 43,1 %
• Výdaje na obsluhu dluhu: přes 98 mld. Kč

Obloha nad rozpočtem: Splátky úroků pálí

Zatímco samotný dluh roste, stát začíná cítit i jeho „údržbu“. Výdaje na obsluhu dluhu v roce 2025 stouply na více než 98 miliard korun. To je o 9,7 miliardy více než v roce předchozím. Proč se to děje? Je to kombinace dvou faktorů: máme prostě větší dluh a zároveň jsou úrokové sazby na trzích mnohem vyšší než v éře „nulových úroků“.

Situace se dále zhoršila s přechodem do roku 2026. V prvním kvartálu totiž státní dluh dosáhl rekordní úrovně 3,221 bilionu korun (podle některých reportingových metod), přičemž od počátku roku přibylo dalších 109,9 miliardy. K 31. březnu 2026 už poměr dluhu k HDP stoupl na 43,6 %. Ministerstvo financí přiznává, že hlavní příčinou bylo zakrývání rozpočtového deficitu, který do konce března dosáhl 105 miliard korun.

Politický boj v Poslanecké sněmovně a temné předpovědi

Aktuálně se v Poslanecké sněmovně diskutuje o návrhu státního rozpočtu na rok 2026. A tady přichází ta skutečně nepříjemná část. Projekce naznačují, že dluh do konce roku 2026 může překročit hranici 3,990 bilionu korun. To je téměř čtyři biliony! Forecasty předpovídají, že dluh bude stoupat neustále a mohl by dosáhnout až 44 % HDP.

Je tu ale jeden paradox. Vysoká inflace z roku 2025 sice pomohla nominálnímu HDP růst (což opticky pomáhá poměru dluhu k HDP), ale realita byla tvrdší. Ekonomika v roce 2025 zažila reálný pokles. To znamená, že stát sice vypadá na papíře „zdravěji“ díky inflaci, ale v reálných hodnotách se jeho ekonomický základ smrštil, zatímco dluhy rostly.

Historický kontext a dopady na budoucí generace

Když se podíváme zpět na třetí kvartál roku 2025, dluh byl tehdy na úrovni 3,115 bilionu korun. To ukazuje, jak agresivně stát v posledních měsících půjčoval. V prvních třech kvartálech roku 2025 Ministerstvo financí vydalo dluhopisy v nominální hodnotě 407,6 miliardy korun s průměrným výnosem 4,5 %. To je citelný nárůst oproti starším emisím.

Tento trend vytváří nebezpečný cyklus. Stát půjčuje, aby zaplatil deficit, a zároveň půjčuje, aby mohl splácet starší dluhy (tzv. prefinancování). Pokud ekonomika nezačne skutečně růst, hrozí, že se stát ocitne v situaci, kdy značná část rozpočtu bude jít pouze na úroky z dluhů místo investic do školství nebo infrastruktury.