Kanyza šokován důchodem: Penze nestačí, živí ho malování a manželka

Když Jan Kanyza, herec a malíř, poprvé uviděl částku svého měsíčního důchodu, myslel si, že úředník udělal chybu. Nebo spíš, že jde o souhrn za celé období. Realita byla tvrdší: šlo o měsíční výplatu, která mu podle vlastních slov „zatočila hlavou“. Herec, který je oficiálně ve starobním důchodu už více než deset let, veřejně přiznal, že by z této sumy sám nevyžil. Bez dodatečných příjmů z prodeje obrazů a bez finanční podpory od své manželky by musel změnit životní styl zásadním způsobem.

„Byla to částka, kterou jsem nazval neúplným telefonním číslem,“ řekl Kanyza v rozhovoru pro server Seznam Medium. Jeho reakce není jen osobním příběhem slavného herce, ale zrcadlí širší problém nízkých důchodů v české kulturní obci. Zatímco my běžní občané často řešíme hypotéky a školné, umělci čelí jiné nejistotě – nepravidelným příjmům během kariéry, které se následně promítají do výše jejich penze.

Šok z „neúplného telefonního čísla“

Příběh začíná na státním úřadě, kde se Kanyza snažil vyřídit formalitu kolem svého důchodu. Podle článku novinářky Radky Vodrouškové, zveřejněného v prosinci 2025, bylo jednání tak frustrující, že nakonec delegoval komunikaci s úředníky na svou manželku. A právě ona ho později upozornila na klamavý dojem z prvního rozhodnutí.

Když dorazilo písemné stanovisko o výši důchodu, Kanyza viděl číslo, které na první pohled působilo přijatelně. „Myslel jsem si, že z toho bude možné žít,“ vzpomíná. Manželka však rychle opravila jeho optimismus: uvedená suma představovala platbu za deset měsíců zpětně, nikoliv jeden měsíc. Skutečný měsíční důchod byl mnohem nižší. Přesná částka se liší podle zdrojů a času, ale server Prima Ženy uvádí aktuální výši kolem 21 000 korun měsíčně. Pro člověka, který celý život pracoval v kreativním sektoru, to může znít jako slušná částka. Pro někoho, kdo má nároky na městský život a chce si udržet určitý standard, to ale stačit nemusí.

„Z té částky se mi zatočila hlava,“ přiznává Kanyza. Tento výrazný šok není překvapivý. V roce 2022, kdy se k tématu poprvé otevřeně vyjádřil v magazínu České důchody, reagoval podobně. Tehdy ho zasáhlo i samotné označení „starobní důchodce“, které v dokumentech figurovalo vedle jeho jména. Byl to moment, kdy se konfrontoval s realitou odchodu do penze, který pro něj nebyl jen administrativní záležitostí, ale i psychologickou bariérou.

Malování jako nutnost, ne jen koníček

Kdyby neměl Jan Kanyza další zdroje příjmu, čekal by ho radikální životní zvrat. „Museli bychom se odstěhovat na chalupu a pěstovat si vlastní potraviny,“ říká. Zní to jako romantický sen pro mnoho lidí z města, ale pro Kanyzu je to nucená alternativa, jak přežít. Naštěstí pro něj má tuhle možnost částečně rozehranou jinak.

Dlouhodobě se věnuje malování. Co začalo jako záliba, se postupně stalo plnohodnotnou profesní dráhou. Jeho obrazy vystavují známé galerie a poptávka po nich roste. Podle magazínu Osobnosti, který se věnoval jeho situaci v květnu 2025, mu prodej umění přináší „slušný příjem“. Na své rodinné chalupě má zřízený ateliér, kde tráví většinu dne. Malování mu nejen umožňuje finančně doplnit nedostatečnou penzi, ale také mu dává smysl a radost, kterou po ukončení herecké kariéry hledal.

Je důležité zdůraznit, že Kanyza nepracuje proto, že by chtěl být stále v centru pozornosti. Herectví definitivně uzavřel. „Už bylo dost,“ řekl v říjnu 2025 při oslavách svých narozenin. Nyní se věnuje pouze tomu, co ho baví – tedy malování. Je to model, který by mohl inspirovat i jiné seniory, ale zároveň ukazuje, jak systémové selhání v důchodovém zabezpečení nutí lidi k práci i v pokročilém věku.

Manželka Žofie: Tichý pilíř rodinných financí

Bez Žofie Kanyzy by situace byla ještě složitější. Manželka Jana Kanyzy, o dva roky mladší loutkoherečka, není jen oporou v domácnosti. Je úspěšnou podnikatelkou. Provozuje vlastní nakladatelství, které vydává například kalendáře založené na fázích Měsíce, doplněné tradičními „babskými radami“. Podle článků na Seznam Medium a CNN Prima News se jí podařilo najít specifickou trhovou mezeru, a její podnikání přináší „slušnou sumu peněz“.

Tento příspěvek je pro rodinný rozpočet klíčový. Žofie stojí po boku Jana Kanyzy už více než 50 let. V listopadu 2024 slavili blížící se zlatou svatbu (manželství od roku 1977). Jejich vztah je popisován jako stabilní a spokojený, což je v kontextu dlouhodobého společného života a ekonomické spolupráce významné. Žofie nejenže pomáhá s administrativními záležitostmi, které Jana Kanyzu unavují, ale svým podnikáním přímo přispívá k udržení životního standardu, který by z důchodu samotného nebyl dosažitelný.

Kontext: Důchody českých umělců nejsou výjimkou

Situace Jana Kanyzy není izolovaný případ. Česká kulturní scéna bojuje s problémem nízkých důchodů již řadu let. Umělci často mají nepravidelné příjmy, pracují na krátkodobé smlouvy nebo jako OSVČ, což komplikuje tvorbu důchodového základu. Když skončí kariéra, chybějící roky pravidelného placení pojistného se jim vrátí jako bumerang.

Podívejme se na kolegy. Herečka Jaroslava Obermaierová pobírá důchod, který se v době vydání některých článků pohyboval necelých 16 000 korun měsíčně. Původně mu bylo vyměřeno kolem 10 000 korun. I když došlo ke zvýšení, částka zůstává pod průměrem potřeb pro komfortní život ve městě. Další příklad je písničkář Jaroslav Hutka, který kromě českého důchodu pobírá i penzi z Nizozemska v hodnotě cca 250 eur měsíčně (přibližně 6 000 Kč). Bez tohoto zahraničního příjmu by jeho situace byla kritická.

I herečka Valérie Zawadská musí v důchodu nadále pracovat, protože by jinak z penze nevyžila. Tyto příklady ukazují, že důchod 21 000 korun, který pobírá Jan Kanyza, je v rámci umělecké komunity spíše průměrný až dobrý, ale stále nedostačující pro samostatný život bez dalších aktivit. Systém trestá ty, kteří měli nestabilní kariérní cesty, což je v kreativitě běžné.

Co nás čeká dál?

Jan Kanyza nyní žije svůj důchod aktivně. Tráví čas na chalupě, maluje a užívá si volnost. Jeho dcera Barbora žije ve Spojených státech amerických, kde se provdala za příslušníka námořní pěchoty a vychovává tři děti. Rodina je geograficky rozptýlená, což znamená, že Kanyza s manželkou spoléhají především sami na sebe. Sousedé a komunita na chalupě se stávají jejich novým sociálním kruhem.

Jeho příběh nám připomíná, že důchod není jen otázka věku, ale i finanční gramotnosti a diverzifikace příjmů. Pro mnoho umělců je nezbytné budovat si „B-plán“ – ať už formou podnikání, investic nebo dalšího vzdělávání. Jan Kanyza tento plán má v podobě malování a podpory manželky. Pro ostatní může být jeho otevřenost varováním, ale i inspirací, jak se adaptovat na nové životní podmínky.