Babišova vláda útočí na Ústavní soud: Obviňuje ho ze svévole kvůli Pavlovi

Když Andrej Babiš, premiér České republiky, podepsal v červenci 2026 nové stanovisko své vlády, nešlo jen o běžnou byrokracii. Byl to otevřený výstřel proti třetímu pilíři moci. Kabinet se rozhodl, že Ústavní soud České republiky překročil hranice svých pravomocí tím, že umožnil prezidentovi Petru Pavlovi zúčastnit se summitu NATO v turecké Ankaře. A to je teprve začátek.

Vláda tvrdí, že soud porušil její právo na spravedlivý proces a stal se politickým hráčem. Je to obvinění, které zní jako varovný signál pro celý polistopadový systém. Co přesně se stalo a proč je to důležité pro každého občana?

Srdeční záležitost: Spor o Ankara a předběžná opatření

Příběh začíná koncem června 2026. Prezident Petr Pavel podal kompetenční žalobu, protože vláda zpochybňovala jeho právo reprezentovat Českou republiku na zahraničních summitech. Konkrétně šlo o schůzku Severoatlantické aliance v Ankaře. Ústavní soud reagoval rychle – vydal dvě předběžná opatření, která hlavě státu cestu na summit uvolnila.

Zde nastává zvrat. Vláda premiéra Andreje Babiše tento krok vnímá jako zásah do svého ústavního postavení. Podle osmdesátistránkového materiálu připraveného Ministerstvem spravedlnosti se soud neoprávněně opřel o občanský soudní řád. Výsledkem? Vláda neměla možnost vyjádřit se k žalobě před vydáním rozhodnutí. To je podle kabinetu hrubé porušení pravidel hry.

Jeroným Tejc, ministr spravedlnosti, to řekl přímo na tiskové konferenci 20. července 2026: „Jsme přesvědčeni, že Ústavní soud při vydání tohoto opatření překročil své pravomoci.“ Slova nejsou volena nahodile. Jde o formální obvinění z „soudního aktivismu“.

„Svévolný soud“ a návrh na vyloučení soudce

Vládní rétorika je ostrá, možná příliš ostrá na demokratický stát. Stanovisko vládu explicitně označuje za „projev svévole“. Tvrdí, že Česká republika nemá nestranný, ale „svévolný“ Ústavní soud. Zní to jako útok na samotnou legitimitu instituce.

Co je však ještě konkrétnější? Vláda navrhla, aby Ústavní soud zamítl prezidentovu žalobu. Zároveň žádá vyloučení soudce zpravodaje Pavla Šámala z dalšího řízení. Důvodem je údajná podjatost. Ministr Jeroným Tejc zdůraznil, že právě Šámal měl klíčovou roli při vydání předběžného opatření bez konzultace s vládou.

„Došlo k bezprecedentnímu projevu soudního aktivismu,“ prohlásil Tejc. Tento výrok není jen slovní hrou. Otevírá dveře k dlouhému a bolestivému právnímu boji, který může paralyzovat fungování státní správy na měsíce, pokud ne roky.

Historie opakování: Babiš versus soudci

Není to poprvé, co se Andrej Babiš střetává s ústavními strážci. Stačí se podívat zpět do roku 2021. Tehdy Ústavní soud zrušil volební zákon, což premiér přijal jako osobní urážku. Na tématě tehdy prohlásil, že soud „ztratil všechny zábrany“ a snaží se ovlivnit politickou situaci.

„Ukazuje se, že tuto republiku velmi často neřídí volení zástupci lidí, ale ústavní soudci,“ citovala jej tehdy Česká televize ČT24. Tón byl podobný jako dnes. Rozdíl je v tom, že nyní jde o spor s živoucím prezidentem, nikoliv jen o abstraktní právní principy. Analytici serveru Reflex nazývají současnou situaci důsledkem „ostudy v Ankaře“, kterou Babiš dosud „nestrávil“.

Je zajímavé sledovat, jak se narativ mění. Zatímco dříve šlo o kritiku rozhodnutí, nyní je to útok na proceduru. Vláda argumentuje, že ji soud připravil o právo být slyšen. To je silné tvrzení, které rezonuje s veřejností, která si cení férovosti.

Dopad na demokracii: Kdo vyhraje?

Co to znamená pro nás, běžné občany? Pokud má pravdu vláda, Ústavní soud se stal nástrojem jednoho mocenského bloku proti druhému. Pokud má pravdu kritici, vláda se snaží rozbít systém kontrol a vyvažování, který chrání demokracii po roce 1989.

Média jako Forum24 nebo Deník N upozorňují, že Babišova kampaň proti prezidentovi se logicky rozšířila i na instituci, která měla být neutrální rozhodčím. Seznam Zprávy připomíná, že Ústavní soud má být „rozhodčím“ ve sporech mezi mocenskými institucemi, nikoli jejich soupeřem. Ignorování této role může vést k erozi důvěry ve stát.

Expertní komentáře naznačují, že tento konflikt může mít pouze jednoho vítěze – buď ústavní systém jako celek, nebo vláda, která se jej snaží přetvořit podle svých představ. Stávající napětí mezi exekutivou a judikativou je bezprecedentní v novodobých dějinách Česka.

Co dál? Cesta k meritornímu rozhodnutí

Nyní míče leží na straně Ústavního soudu. Musí se vyjádřit k návrhu na vyloučení soudce Pavla Šámala a následně projednat meritum věci. Bude odmítnut prezidentova žaloba? Nebo potvrdí svoji pravomoc zasahovat do kompetenčních sporů?

Termíny nejsou jasné. Právní procesy trvají. Ale atmosféra je elektrizující. Premiér Andrej Babiš již varoval, že pokud vyhraje Pavel, vznikne „druhé mocenské centrum“. Je to jasný signál, že hraje o vysoké sázky. Pro občany to znamená nejistotu. Pro demokracii to je test odolnosti.