Azerbaijan Airlines: USA se kloní k teorii, že let J2-8243 sestřelila ruská protivzdušná obrana

Jedno slovo, které mění vše: sestřeleno. Právě k tomu se podle amerických úředníků kloní linie vyšetřování pádu letu J2-8243 společnosti Azerbaijan Airlines. Embraer 190 se 25. prosince 2024 zřítil v Kazachstánu při letu z Baku do Grozného. Na palubě bylo 67 lidí, 38 z nich zemřelo. Washington teď říká nahlas to, o čem se od prvních hodin šeptalo: stroj mohl zasáhnout ruský systém protivzdušné obrany.

Co zatím víme

Oficiální tón v USA nastavil mluvčí Rady pro národní bezpečnost Bílého domu John Kirby. Oznámil, že existují rané indikace, které „ukazují na možnost“, že letoun srazil ruský protivzdušný systém. Nezaznělo slovo potvrzeno, ale zaznělo zásadní: americké složky disponují informacemi podporujícími tuto verzi. Současně Bílý dům dává respekt vyšetřovatelům z Kazachstánu a Ázerbájdžánu, kteří případ vedou podle pravidel civilního letectví.

Nejkonkrétnější jsou zatím anonymní úniky. Americký představitel citovaný CBS News popsal, že stroj mohl zasáhnout ruský protiletadlový systém v oblasti, kde se už měsíce kříží drony a rakety mezi Ruskem a Ukrajinou. Pokud by se to prokázalo, byl by to další střípek do mozaiky rizik, která ruská válka proti Ukrajině generuje daleko za frontou.

Shodně mluví i ukrajinská strana. Šéf ukrajinské vojenské rozvědky Kyrylo Budanov řekl serveru The War Zone, že Embraer zasáhl ruský systém Pantsir S1 na ruském území. Opírá se o videozáběry z kabiny i z trosek, kde odborníci rozpoznávají poškození střepinami typická pro protiletadlovou střelu krátkého dosahu.

Stejné závěry si dělají i nezávislí analytici. Bývalý šéf amerického Národního úřadu pro bezpečnost v dopravě (NTSB) Robert Sumwalt s tím, co viděl, srovnal a řekl jasně: tohle nevypadá na srážku s ptáky, zejména v udávané letové hladině. Ruský vojenský analytik Jan Matvejev z fotografií zadní části trupu vyčetl charakteristické stopy po střepinách menší rakety – konkrétně poukázal na Pantsir-S1.

Do hry vstoupil i Baku. Prezident Ilham Alijev naznačil, že na ruském území došlo k neúmyslnému zásahu a posádka ztratila kontrolu po „elektronickém boji“, který letadlo ochromil. Podle něj je ve výškovce a trupu patrné poškození odpovídající palbě ze země, včetně střepinových děr. Ázerbájdžánští vyšetřovatelé zároveň prověřují, zda ruské řízení letového provozu neposlalo poškozený stroj na východ, nad Kaspické moře – což by vysvětlovalo, proč trosky skončily v Kazachstánu a ne v ruském vnitrozemí.

Ruská strana oficiálně mlčí k verzi o vlastním zásahu. Podle některých ruských leteckých zdrojů, které citovala letecká média, mohl Pantsir stroj zaměnit za útočný dron – a to ve chvíli, kdy na Groznyj mířily ukrajinské bezpilotní letouny. Zmíněné zdroje tvrdí, že směr a čas příletu dronů i civilního Embraeru se nebezpečně kryly.

Aerolinka reagovala rychle. Azerbaijan Airlines dočasně pozastavily lety na několik ruských letišť a mluvily o „vnějším fyzickém a technickém zásahu“, bez určení viníka. Ruský prezident Vladimir Putin se podle Baku omluvil za samotnou havárii, nikoli však za její příčinu. Vyšetřování nezávisle vedou Kazachstán (jako stát nehody), Ázerbájdžán (jako stát registrace letadla) a Rusko (jako stát, nad jehož územím mělo dojít k poškození), jak to ukládá příloha 13 Chicagské úmluvy.

Širší obrázek si lze srovnat na základě dosud dostupných indicií. Jsou roztříštěné, ale zapadají do sebe víc, než by se komu líbilo:

• vizuální a video stopy ukazují na střepinové poškození ocasních ploch a zadní části trupu;
• čas a směr letu se podle ruských zdrojů překryl s útokem dronů na Groznyj;
• americké i ukrajinské zdroje mluví o zásahu systémem Pantsir S1;
• vyloučena je hypotéza o hejnech ptáků ve výšce, kde stroj letěl;
• ázerbájdžánská strana pracuje i s verzí, že let byl po poškození naveden směrem nad Kaspik.

Jak se může stát, že protivzdušná obrana zamění dopravní letadlo za dron? V krizovém režimu funguje vše na hraně. Drony létají nízko a pomalu, někdy ale umí roli „návnady“ a zmatou obsluhu. Civilní stroj na radaru obvykle identifikujete díky transpondéru a letovému plánu. Jenže: elektronický boj může transpondér umlčet nebo rušit, IFF systémy (identifikace vlastní–cizí) nejsou navrženy pro civilní stroje, čas na rozhodnutí bývá vteřiny a přetlak incidentů dělá své. Stačí jedna chyba v řetězu.

Co je vlastně Pantsir S1 zač? Kolový systém krátkého dosahu, kombinace kanónů a řízených střel. Typické parametry jeho raket: dosah přibližně 20 kilometrů, výškový limit kolem 15 kilometrů, tříštivo-trhavá hlavice se střepinovým účinkem, která necílí na přímý zásah, ale rozmetá fragmenty směrem k cíli. Pokud něco takového exploduje poblíž ocasní části letadla, výsledek vypadá přesně tak, jak zmiňují analytici: roztrhané plochy, drobné dírky po střepinách, sekundární poškození systémů v trupu a rychlá ztráta řiditelnosti.

Do toho proměnná s názvem „elektronický boj“. Alijev tvrdí, že letoun byl „učiněn neřiditelným“ rušením. EW není jen o rušení GPS. Zasahuje navigaci, radiové spojení, může „oslepit“ některé palubní senzory. V kombinaci s fyzickým poškozením ocasních ploch stačí málo a posádka bojuje jen o udržení stroje ve vzduchu. Pokud je pravda, že ruské řízení letového provozu instruovalo poškozený stroj směrem nad moře, šlo o logiku „vyhnat riziko z obydlené oblasti“. Jenže do bezpečné zóny je někdy dál, než stačí palivo a čas.

Letový plán Baku–Groznyj vede přes Kaspik a ruský Kavkaz. Pokud byl stroj zasažen nad Čečenskem a stočil se na východ, dostal se nad vodní plochu a následně do kazašského vzdušného prostoru. Právě tam, na kazašském území, havaroval. Pro vyšetřovatele je to důležité: stát, nad kterým k nehodě došlo, má podle mezinárodních pravidel hlavní slovo. Kazachstán proto koordinuje experty z Ázerbájdžánu, Ruska, a pravděpodobně i výrobce – brazilského Embraeru – pokud bude oficiálně přizván jako stát návrhu a výroby.

Klíčové budou tři věci: zapisovače letových dat (FDR), hlasový záznam z kokpitu (CVR) a forenzní analýza trosek. Pokud se podaří oba recordery zajistit v reprodukovatelné kvalitě, odpoví na otázky sekund po sekundě: kdy posádka přišla o systémy, jaké výstrahy slyšela, co říkalo řízení provozu, a zda se v okolí ozvala blízká exploze. Forenzní tým pak porovná geometrii průstřelů a stopy na kovu s databází fragmentů známých hlavic. U střel Pantsir se dá analýza fragmentů a fragmentační „podpis“ poznat poměrně přesně.

Je fér dodat, co teď nevíme: oficiální výsledky nemáme. Neznáme kompletní seznam obětí ani rozložení národností. Není potvrzené, zda došlo k výpadku transpondéru kvůli rušení, nebo poškození kabeláže. Není jisté, kdo přesně vydal poslední pokyny k odklonu trasy a proč. A nevíme, zda případ vyústí v přiznání konkrétní odpovědnosti ze strany Ruska.

Pro civilní letectví je tahle havárie bolestivá ještě z jiného důvodu. Vzpomínky jsou čerstvé: íránský sestřel letu PS752 v roce 2020 u Teheránu po odpálení raket na americké cíle; malajsijský let MH17 v roce 2014 nad východní Ukrajinou. Společný jmenovatel? Aktivní konflikt a napětí v protivzdušné obraně, které civilní stroj odsune na vedlejší kolej. Po každém takovém případu se zpřísňují doporučení a NOTAMy, ale realita je krutá: válka rozšiřuje rizikovou zónu i stovky kilometrů od fronty, dnes hlavně kvůli levným a dalekonosným dronům.

Co s tím dělají aerolinky? Každý dopravce si vede vlastní risk mapu. Sledují varování leteckých úřadů (EASA, FAA), ověřují vojenské aktivity, někdy najímají externí zpravodajské firmy. Trasa do Grozného přitom nevede přes ukrajinské nebe, které je už více než dva roky mimo hru. Ale ruské vnitrozemí „zaplnily“ v posledních měsících útoky dronů hluboko za linií fronty – včetně regionů, které doposud považovali plánovači za relativně bezpečné. Proto není překvapivé, že Azerbaijan Airlines preventivně omezily lety do citlivých ruských destinací.

Pokud se prokáže zásah státní protivzdušnou obranou, přichází na řadu nepříjemná část: odpovědnost a odškodnění. Podle Montrealské úmluvy nesou primární odpovědnost aerolinky vůči cestujícím bez ohledu na zavinění, se stropy a pojistnými mechanismy. V pozadí ale běží komplikovaná hra pojistitelů – běžné „hull“ a „liability“ pojistky kryjí standardní rizika, „war risk“ kryje právě činy války a státních složek. Pokud vyšetřování jasně ukáže prst na konkrétní baterii protivzdušné obrany, otevře to i kapitolu státní odpovědnosti a diplomacie.

Diplomatické zatížení už cítíme. Washington mluví otevřeněji, Kyjev ukazuje viníka, Baku pracuje s hypotézou „neúmyslného“ zásahu – to je důležité slovo, které by umožnilo snížit napětí a vyjednat pragmatická řešení, včetně kompenzací. Moskva si drží odstup a komunikaci zjevně soustředí do vyšetřovacích kanálů. Personální omluva Vladimira Putina za tragédii, nikoli za příčinu, zůstává v šedé zóně, která dává prostor oběma scénářům dalšího vývoje.

A co posádka a cestující? Úřady zatím nezveřejnily kompletní seznam obětí. Víme, že na palubě bylo 67 lidí a 29 přežilo – bolestná bilance, která naznačuje, že posádka mohla s poškozeným strojem nějakou dobu manévrovat a hledat nouzové řešení. Z výcviku posádek na „uncontrollable flight“ víme, že i částečně poškozený letoun lze udržet krátkou dobu ve vzduchu pomocí výkonu motorů a jemného trimování, pokud funguje. Ale když odpadne část ocasních ploch, fyzika je neúprosná.

Havárie má i infrastrukturní rozměr. Ruská protivzdušná obrana chrání obrovské území s desítkami civilních koridorů. Tam, kde se kříží trasy dopravních letů s obranou proti nízkoletícím dronům, by měly být rychle nastaveny pevné „no fire“ zóny, moderní fúze dat (civilní radarové feedy do vojenských systémů) a přísné procedury pro okamžiky, kdy civilní stroj „ztichne“ na transpondéru. Na papíře to existuje, praxe v krizových regionech pokulhává.

Na závěr pragmatický výhled, co bude dál v samotném spisu:

• kazachstánská komise zveřejní předběžnou zprávu obvykle do 30 dní, shrne fakta bez připsání viny;
• technické zkoumání trosek a dat ze zapisovačů (pokud budou čitelná) potrvá měsíce;
• pokud se potvrdí zásah střelou, přijde fáze mezinárodních konzultací a sporů o znění závěrečné zprávy a o formulace „úmyslné vs. neúmyslné“;
• parallel běží jednání o kompenzacích se zajišťovnami a pojistiteli, kde bude zásadní kvalifikace události jako „válečné riziko“;
• aerolinky a úřady přehodnotí bezpečnostní doporučení pro lety v oblasti severního Kavkazu a nad Kaspikem.

Proč na tom záleží

Civilní letadla nemají v konfliktech co dělat – víme to, opakujeme to, a přesto jsme tu znovu. Drony dramaticky zkrátily vzdálenost mezi frontou a „zadním“ územím. Protivzdušné systémy krátkého dosahu, jako Pantsir, se proto stěhují blíž k městům a průmyslu. Tím víc je klíčové, aby vojenské systémy viděly civilní provoz v reálném čase a měly procedury, které vyžadují dvojí potvrzení cíle, pokud hrozí záměna s dopravním letadlem. Jestli něco z téhle tragédie vzejde, měla by to být právě tahle změna.

Ano, zatím jsou to indicie. Ale jsou konzistentní: střepiny na trupu, shoda času s útokem dronů, svědectví zpravodajských služeb a první kroky aerolinky. Teď je na vyšetřovatelích, aby tu mozaiku doplnili o tvrdá data. A na politicích, aby předešli tomu, že se podobná věta – civilní letadlo zasáhl systém protivzdušné obrany – bude znovu psát do dalšího spisu.