Woke kultura v Česku: Mění pravidla hry?

Woke kultura – tenhle pojem slyšíš čím dál častěji. Stačí otevřít noviny nebo sociální sítě a narazíš na diskuzi, která může být přehnaně naštvaná, někdy zas až přehnaně mírná. Ale co to vlastně znamená a proč řešíme woke témata dnes mnohem víc než před pár lety?

Začneme jednoduše. Woke je výraz pro zvýšenou citlivost na témata jako diskriminace, rovnost, lidská práva nebo boj proti předsudkům. Často se to spojuje s mladšími lidmi a sociálními sítěmi. Ale otázka je, jestli jde jen o dobré úmysly, nebo o něco, co už začíná omezovat debatu, humor nebo svobodu slova.

Například ve sportu jsme v posledních letech viděli více kauz kolem rasismu na stadionech. Kluby a asociace na to odpovídají tvrdšími tresty, jako v případě Slavie Praha a jejího uzavření sektorů kvůli rasistickým pokřikům. Někteří to vítají, protože to podle nich vytlačí toxické chování ze stadionů. Jiným to přijde jako hon na čarodějnice.

Woke témata už taky pronikla do filmů, seriálů a hudby. Společnosti jako Marvel otevřeně řeší reprezentaci různých menšin. To je pro někoho pozitivní známka posunu, jiný to vidí jako nucenou změnu, která kazí zážitek z příběhu. Moc dobře to ilustruje třeba nový film Fantastická čtyřka zasazený do alternativních šedesátek s novým pohledem na superhrdiny.

A jak jsme na tom v Česku? I tady přibývá vášnivých diskuzí. Když padne rozhodnutí zvýšit minimální mzdu, někdo to označí jako posun k sociální spravedlnosti, jiný má obavy z dopadů na firmy. Okolo důchodové reformy, změn v dotacích pro sport nebo například požadavků na minimální zastoupení žen v rozhodovacích radách je taky slyšet slovo woke.

Nejsou to jen globální brandy nebo velké instituce. Ve škole, v práci i v hospodě potkáš lidi, co se k woke otázkám staví dost rozdílně. Jedni chtějí „zdravý respekt k druhým“, druzí mají strach z vymazávání tradic a autocenzury. Velké internetové kauzy často hranici posouvají a veřejnost sleduje, co ještě projde a co už je přes čáru.

Vyznat se v tomhle chaosu je náročné. Není to jen černobílé. Debaty o rovnosti nebo férovějším zacházení jsou potřebné, ale zůstává důležité mluvit otevřeně a se ctí ke svobodě slova. Woke kultura je u nás pořád v pohybu. Sledujeme ji ve sportu, politice i každodenním životě – a jak to bude dál, to zatím nikdo jistě neví.