Nízké mzdy: Proč to v Česku tak škodí a co s tím dělat

nízké mzdy, platy, které nestačí na základní životní náklady, i když člověk pracuje plný úvazek. Also known as podprůměrné příjmy, tyto příjmy často znamenají, že lidé musí pracovat na dvou pracovních místech, aby stačilo na nájem, jídlo a léky. V Česku je to nejen otázka spravedlnosti — je to i otázka stability celé ekonomiky. Když lidé nemají na co žít, neutrácejí. A když neutrácejí, podniky trpí. A když podniky trpí, přicházejí o zaměstnance. Kruh se zavírá.

minimální plat, zákonem stanovený nejnižší příjem, který zaměstnavatel musí vyplácet je v Česku v roce 2025 kolem 18 000 Kč měsíčně. To zní jako dost, až si spočítáte, kolik stojí nájem jednoho pokoje v Praze, nebo jak moc jídlo a pohyb stojí, když máte děti. Mnoho lidí vyrůstá s tím, že jejich rodiče pracovali na základních pracích — v obchodech, v domácnostech, na skládkách — a přesto neměli žádné rezervy. A teď oni sami dělají to samé. To není chyba jednotlivců. Je to systém.

ekonomická nerovnost, rozdíl mezi těmi, kdo mají dost, a těmi, kdo nemají ani základ roste. Zatímco někteří lidé vydělávají desítky tisíc korun měsíčně jen tím, že sedí u počítače, jiní stojí celý den u stolu a čistí toalety za 150 Kč za hodinu. A nejsou to jen starší lidé nebo lidé bez vzdělání. Mnoho absolventů vysokých škol pracuje jako kurýři nebo v obchodech, protože nemají jinou možnost. Nebo protože jim zaměstnavatelé říkají: „Tohle je trh, buďte rádi, že máte práci.“

Co se děje v reálu?

Vidíte to v každém městě. V obchodech, kde pracují děti z rodin, které nevědí, jak zaplatit účty. V nemocnicích, kde sestry přecházejí na poloviční úvazek, protože nemohou přežít na plný. V kuchyních, kde kuchaři dělají přesčasy, aby měli na benzín. A všichni ti lidé — ti, kteří dělají tu nejtěžší práci — jsou ti, kteří jsou nejvíce zranitelní. Když vzroste cena potravin, oni jsou první, kdo musí odřezávat. Když přijde nemoc, nemají na léky. Když přijde záchrana, nemají na náhradní byt. A přesto je to oni, kdo drží celou společnost pohromadě.

Není to tajemství. Není to novinka. Lidé to vědí. Ale někdo říká: „Nechte to trhu.“ A někdo říká: „Nevíte, jak je to těžké, když máte firmu.“ Ale když se podíváte na statistiky, zjistíte, že největší zisk mají firmy, které platí nejnižší mzdy. A tyto firmy nejsou malé. Jsou to velké řetězce, které vydělávají miliardy. A tyto firmy nejsou v Česku jediné. Jsou všude. A lidé, kteří pracují pro ně, nejsou náhodou. Jsou to vaši sousedé, vaše sestry, vaši rodiče.

Tady v kolekci níže najdete příběhy, které to ukazují. Příběhy lidí, kteří pracují, ale stále nemají na nic. Příběhy, které vás přimějí přemýšlet: Proč to tak je? A co bychom mohli udělat jinak? Nejsou to jen čísla. Jsou to životy. A tyto životy si zaslouží víc než jen sliby na volbách.