Pet Sounds: Revoluční zvukové experimenty Beach Boys, které změnily historii hudby

Jak Pet Sounds otočilo svět hudebních studií naruby

Když v roce 1966 vyšlo album Pet Sounds, nikdo z fanoušků klasického amerického popu nečekal takovou zvukovou bombu. Brain Wilson, šéf Beach Boys, tehdy úplně přepsal pravidla hraní i nahrávání. Místo obyčejné kapely za mikrofonem nastoupila armáda hudebníků a techniků, která proměnila běžné studio v laboratoř zvukových zázraků.

Když dnes slyšíte songy jako „God Only Knows” nebo „Wouldn’t It Be Nice”, těžko si představit, co všechno bylo v roce 1966 potřeba na jejich výrobu. Brian Wilson se nespokojil s tím, co nabízela standardní technika – tří a čtyřstopé magnetofony už mu byly malé, a tak se pustil do experimentů s osmistopým nahráváním. To bylo v polovině 60. let něco naprosto výjimečného. Znamenalo to, že se daly jednotlivé části hudby nahrávat odděleně a vrstvit do absolutní dokonalosti. Wilson díky tomu u velkých orchestrálních částí nejdřív kompletně „zabetonoval” hudební základ a teprve na něj postupně stavěl vokály.

Nástroje jak z jiné planety a vokální drill

Mezi studiové inovace Pet Sounds patří i to, že byli pozváni ti nejlepší muzikanti v Los Angeles – známá parta The Wrecking Crew. Ti nenahráli jen obyčejné party, hráli na nástroje, které většina popových kapel ani nezvažovala: harpsichord, timpány, zvonky od kola, anebo exotický elektro-theremin, který dal skládám zvláštní plovoucí zvuk. Wilson je při nahrávání často vedl ke spontánní improvizaci. Nahrávali na různých studiích v LA, a někdy to znamenalo, že několik hodin vznikalo pár taktech, které posunuly výsledek do úplně nové dimenze.

Zvláštní kapitolu si zaslouží i vokály. Zpěváci Beach Boys podstupovali dlouhé a vyčerpávající „převlety” vokálů, kdy se každá nota předělávala do chvíle, než byla úplně čistá. Každý hlas měl svůj samostatný mikrofon, nejčastěji legendární Neumann U-47 nebo Shure 545. Wilson byl posedlý detailností harmonie, a tak vznikaly desítky verzí jediné části, dokud zvuk nebyl přesně podle jeho představ. Ve finále bylo šest stop pasováno čistě jen zpěvu, což dalo možnost detailně si pohrát s mixem a zamíchat vokály do jedinečné zvukové palety.

Celý proces byl technicky extrémně náročný. Hudební party se kvůli úspoře stop často „smrskávaly” do monofonního mixu, nad kterým se pak vrstvy hlasů a exotických zvuků teprve skládaly. Wilson i jeho tým museli neustále přeskakovat mezi různými magnetofony, nahrávky střihem propojit, a finální mix doladit kompresory, ekvalizéry a dalšími triky, aby všechno působilo jako soudržné umělecké dílo.

Pet Sounds tak ukázalo všem, že studio nemusí být jen místem, kde se „nahrává kapela”. Stalo se doslova nástrojem, kde se dá tvořit nový hudební jazyk. Právě díky Beach Boys a Brianovi Wilsonovi se otevřely dveře pro další generace experimentátorů – od psychedelického rocku po progresivní pop. Bez Pet Sounds by nevznikla řada alb, která dnes pokládáme za nejvyšší úroveň hudebního umění.