Populismus: co znamená a proč táhne?

Populismus v posledních letech mění politickou scénu nejen v Česku, ale téměř po celém světě. Možná už jste slyšeli návrhy, které znějí dobře prostě proto, že slibují jednoduchá řešení na složité problémy. To je typický znak populistů – oslovují běžné lidi, často proti takzvané elitě, a slibují rychlé změny.

V Česku máme s populismem zkušeností dost. Politici často mluví o vinících problémů – jednou to jsou migranti, jindy Evropská unie nebo velké firmy. Právě označení jasného viníka a slib, že je někdo „z lidu“ a bude bojovat za běžné občany, jsou základní triky populistů. Nenabízí složitá vysvětlení nebo fakta, ale chytlavé slogany, které je snadné sdílet na sociálních sítích nebo v hospodě.

Kdy poznáte, že někdo jede na populistické vlně? Často slyšíte silná slova o „národních zájmech“, „návratu ke kořenům“ nebo „obraně normálních lidí proti politikům nahoře“. Není to o tom, jestli jsou problémy vymyšlené – většinou opravdu existují. Jde spíš o způsob, jak se o nich mluví a co všechno je politik ochotný slíbit, jen aby se zalíbil.

Proč populismus tolik lidí oslovuje? Klíč je v emocích. Když člověk cítí, že jeho hlas nebo starosti nikdo neposlouchá, je lákavé slyšet někoho, kdo tvrdí, že právě jeho názor má konečně váhu. Populističtí politici umí naslouchat a dávat voličům pocit důležitosti – otázka ale je, jestli to skutečně dokážou i po volbách.

Populisti nejsou záležitostí pouze Česka. Po celém světě najdete lídry, kteří slibují obrácení trendu, vystoupení z mezinárodních smluv, obranu hranic nebo třeba stop inflaci mávnutím proutku. Ve skutečnosti je ale málokdy řešení skutečně jednoduché – a oni to dobře vědí.

Ne každý politik, kdo mluví jednoduše, je automaticky populista. Rozdíl je v tom, jestli místo argumentů a dat nabízí jen emoce, silná slova a vinu svalovanou na „jiné“. Pokud narazíte na hesla bez konkrétního vysvětlení, nebo pokud někdo láká na velké změny bez plánů, mějte oči otevřené.

Populismus ale nutí i ostatní politiky, aby začali lépe naslouchat lidem a řešili jejich problémy srozumitelněji. Někdy si díky němu společnost uvědomí, že je potřeba otevřenější debata a větší zájem o běžného voliče – i když se u toho musí probírat spoustou zjednodušení a někdy i demagogií.

Sledujte konkrétní činy a nechte si vše vysvětlit. Dám příklad – pokud vláda slíbí, že zvýší minimální mzdu a zároveň sníží daně, ptejte se, kde na to vezme peníze. Neuspokojte se s frází „prostě to půjde“. Právě otázky a otevřené debaty pomáhají udržet populismus na uzdě.

Máte zkušenost s populistickými sliby ve vašem okolí? Co vás přiřečech politiků zaujalo nebo zarazilo? Pište nebo diskutujte, pojďme to rozebrat spolu.