Platy v justici: Kolik vydělávají soudci, státní zástupci a advokáti v Česku?

Platy v justici nejsou jen číslice na měsíčním výkazu — jsou to otázky o tom, jakou hodnotu má právo v Česku, systém, který rozhoduje o svobodě, vlastnictví a spravedlnosti. Kdo skutečně vydělává nejvíc? Soudce, který sedí za stůlem a rozhoduje o životech? Státní zástupce, který vede procesy proti korupci? Nebo advokát, který si za hodinu účtuje více než měsíční plat učitele? Tyto role patří k nejvýznamnějším v státě, ale jejich platy se liší jako noc od dne.

Soudci, státní úředníci, kteří rozhodují o trestech, rozvodech a majetkových sporách v Česku vydělávají v průměru mezi 70 000 a 120 000 Kč měsíčně, podle zkušeností a místa služby. V Praze nebo Brně to bývá víc, v menších městech méně. Nejvyšší soudce mohou dosáhnout i 150 000 Kč, ale to je výjimka. Nejsou to milionáři, ale plat je stabilní, bez rizika a s důchodovými benefity. Na druhé straně státní zástupci, ti, kteří stojí na straně státu a žalují kriminální činy, vydělávají podobně — kolem 65 000 až 110 000 Kč. Jejich práce je náročná, často přesčasová a plná emocionálního zatížení. Mnozí z nich odcházejí do soukromé praxe, kde mohou vydělávat dvojnásobek.

A tady přichází advokáti, soukromí podnikatelé, kteří se nezavazují ke státu, ale ke svým klientům. Ti, kdo pracují v velkých kancelářích v Praze nebo Brně, mohou vydělávat 200 000 Kč a víc měsíčně — ale jen ti nejlepší. Většina běžných advokátů, kteří řeší rozvody, výpovědi nebo drobné dopravní přestupky, vydělává mezi 30 000 a 60 000 Kč. Je to jako obchod: někdo prodává drahý šat, někdo levné boty. Problém je, že lidé často nevědí, co platí za právo. A když se podíváte na rozdíly mezi soudcem, který má jistotu, a advokátem, který se musí bojovat o každého klienta, začínáte chápat, že platy v justici nejsou o spravedlnosti — jsou o trhu, zkušenostech a riziku.

Největší rozdíly nejsou mezi městy, ale mezi tím, kdo pracuje pro stát a kdo pro sebe. Kdo chce bezpečnost, volí soudnictví. Kdo chce vydělávat, volí soukromou praxi. A kdo chce obojí — často zklamání. V posledních letech mnoho mladých právníků odchází do evropských institucí nebo do korporací, protože domácí justice jim už nestačí. Ale zároveň se stále více lidí ptá: jestli se právo platí tak různě, proč se pak o něm všichni chovají jako o posvátném?