Věděl jste, že některé měsíce mají velikost menší než městský vrakoviště? Termín „nejmenší měsíc“ obvykle označuje přirozené satelity, které mají jen pár stovek metrů až pár kilometrů v průměru. Nejsou to kulaté planety, ale drobné kameny obíhající kolem větších těles — planet i asteroidů.
Pro laiky může být překvapením, že „měsíc“ nemusí být velký jako náš Měsíc. Hranice mezi asteroidem a měsícem je často jen v tom, jestli těleso obíhá jiné těleso. To otevírá prostor pro stovky velmi malých lunárních těles v naší sluneční soustavě.
Nejmenší měsíčky se vyskytují nejčastěji v těchto místech: kolem velkých planet s prstenci (Saturn, Jupiter), kolem asteroidů v hlavním pásu a jako doprovod Marsu. Typicky jde o fragmenty po srážkách nebo zachycené objekty.
Příklady: asteroid Ida má svůj malý měsíc Dactyl, Mars obíhají menší Phobos a Deimos a Saturn má v prstencích drobné měsíčky, které vznikly nebo se skrývají v hustém materiálu prstence. Mnohé z těchto objektů mají rozměry jen několik set metrů až několik kilometrů.
Nejsou to věci, které uvidíte obyčejným dalekohledem. Většinu malých měsíců objevily kosmické sondy a velká pozemní observatoře s citlivými kamerami. Metody zahrnují přímé snímkování, analýzu pohybu prstenců (u Saturnu) a zákryty hvězd těmito tělesy.
Měření velikosti vychází z jasnosti, albeda (jak těleso odráží světlo) a z dostupných snímků. U nejmenších objektů často mluvíme o odhadech, protože prostorové rozlišení snímků bývá omezené.
Prakticky to znamená: amatérsky nepozorujete nejmenší měsíčky. Pokud se o ně zajímáte, sledujte výsledky misí (Cassini, Galileo, Juno) a novinky z observatoří — ty objevují nové malé měsíce pravidelně.
Proč jsou tyto drobné měsíčky pro vědu důležité? Skrývají informace o vznikajících prstencích, kolizích a dynamice sluneční soustavy. Krátce řečeno, učí nás, jak se systémy vyvíjejí po srážkách a jak vznikají větší měsíce.
Chcete-li sledovat aktuální objevy, hledejte zprávy o nových satelitech u Saturnu a Jupiteru nebo oznámení o měsíčcích kolem asteroidů. Vědecké týmy také často publikují katalogy nově objevených malých satelitů.
Máte-li další otázky o konkrétním „nejmenším měsíci“, napište název tělesa. Rád vysvětlím, jak byl objeven a co o něm dnes víme.
Nad Českou republikou zazářil v noci z 12. na 13. dubna 2025 tzv. růžový úplněk – nejmenší úplněk roku. Měsíc byl v apogeu, tedy nejdál od Země, a na obloze působil menší než v jiných měsících. Astronomové a fotografové napříč republikou zaznamenali jeho jedinečný vzhled.